Jasně, že jsem věděla, že nejlepší způsob, jak najít lásku (a všechny ty její variace), je ji nehledat. Ale ten zájem o opačné pohlaví tam prostě pořád nějak byl, co si pamatuju, od školky a možná i dřív. Ale jednou to přijít muselo a já se jednoho letního dne dopracovala (a to prosím pěkně doslova) k tomu, že to tam najednou bylo. Teda nebylo! Prostě zmizela ta touha po motýlcích v břiše i erotickém třeštění a já jsem nejen věděla, ale především cítila, že si chci nějaký čas užívat života v tandemu já a moje nové já. Přelezlo to z hlavy do těla. Z myšlenek do pocitů. Jaká úleva!!!Lehký záchvěv tohoto pocitu jsem měla už před 2 lety a byl z toho krásný španělský románek (a o tom zase jindy). Tentokrát to bylo mnohem intenzivnější. A já byla o něco starší…ale přesto, nezamýšlený efekt byl spolehlivý a téměř okamžitý. Chlapi na mě šli jak vosy na med. A mě to bylo jedno. Poprvé v životě mě oslovil muž „na ulici“. Teda v restauraci. To si tak vylezete z toalety a ozve se: „Madam promiňte…“ Takový velmi uhlazený sympaťák, který vypadal, že si odskočil ze světa velkého byznysu sbalit jednu paní v obědové pauze. Madam prominula, ale jinak nic. Tentýž den večer ve vlaku cestou domů moc milý ezo týpek bez bot a roušky. Úplné sluníčko (bez sarkasmu, byl moc milý). Ale mě nějak nerozehřál. Oceňuji, že má život smysl pro humor, ti dva už nemohli být rozdílnější. Jako den a noc. Ale pořád mi to bylo jedno. Já a já jsme navazovaly harmonický láskyplný vztah, ve kterém pro nikoho dalšího nebyl prostor. Zatím ani na návštěvu. A myslela jsem, že to tak zůstane dlouho. Zůstalo…do prvního vánočního večírku...Znáte to? Myslím to kouzlo nechtěného, ne flirty z vánočních večírků.