Poznala jsem muže, který se na začátku jevil jako heterosexuální svatý grál (půjčeno od Mirandy), rozuměj milý, laskavý, inteligentní, vtipný, schopný, ochotný, vstřícný, komunikativní, zdvořilý, dvorný, dospělý (!) a navrch pohledný a sexy. Jisker plný dům. A postupem času se mi před očima měnil v člověka, o němž by se dalo říct, že je toxický. A fakt se Vám z něj dělá fyzicky špatně, doslova.A ano, já vím, že se to děje. Ale pro mě je to nová zkušenost. Zajímavá. Poučná. A trochu mrazivá. A ne, změny v chování nebyly vázány na milníky typu „byl sex/nebyl sex“. Na začátku jsem byla „úžasná a strašně mě bavíš“ (to cituju a ještě dost redukuju), pak to přešlo z „houska na krámě“, přes „houska na krámě a prošlá“ do „houska na krámě, prošlá a plesnivá“ (to necituju, tak jsem se cítila). A k tomu se drahoušek už ve fázi, kdy jsem toho měla plné zuby (a muselo mi to koukat z očí a snad i lézt ušima), vyjádřil, že já mu jako ležím na rohožce a on mě denně blahosklonně překračuje. Nějak nám zaignoroval fakt, že ten, kdo se ozývá (ač čím dál méně často) je on, nikoliv já. To celé během pár týdnů.Tak jsem to odstřihla – mentálně, emocionálně. Aniž bych mu cokoliv říkala, mám podezření, že nemluvím jazykem jeho kmene. Mluvila jsem, dokud jsme si povídali, dokud jsme se k sobě chovali vlídně a přátelsky. A mluvila jsem ještě i ve fázi, kdy už byl chladný, odměřený, arogantní, povýšený a silně zaměřený na to, co je špatně (u mě, u něj je vždy vše v pořádku, protože on je ok a my všichni jsme debil). Ale to už jsem si u toho mluvení říkala i: „Co se to do prdele děje a co tady dělá moje matka s vousama!???“ Teď už nemluvím. Nemyslím na něj. Najednou se můžu soustředit na práci (což je pro samoživitelku výhra, věřte mi) a mám spoustu nápadů. Je mi to trochu líto (už dlouho se mi nikdo nelíbil tak nějak komplexně), ještě nějakou chvíli asi bude, ale je to úúúúleva! A jsem na sebe pyšná, zůstala jsem kompletní a bez kocoviny....a jedeme dál.