Jednoho příslušníka tohoto druhu jsem před časem poznala. Někdy je tak úžasný, že si z něj opakovaně sedám na zadek. A už jsem si i lehla na záda. A to mu taky šlo, skoro nejlíp ve střední Evropě. Země se zachvěla (dobře, tak střední Evropa), fakt krásně.Jenže vždycky, když se přiblíží, tak se zase rychle stáhne, případně sekne, je chladný, místy arogantní, nebo není vůbec. A hledá si důvody, proč by to nemělo fungovat. A pro pobavení publika si to plete se svobodomyslností. Copak tohle chci???? Jenže pak se přijde ten záchvěv úžasnosti. A tak pořád dokola.

Může to být matoucí, zraňující, demotivující a vyčerpávající. Jenže já už to znám. A taky už vím, že to není to známka toho, že je něco v nepořádku se mnou (nebo s Vámi, protože jich ve volné přírodě běhá víc, a to i mezi ženami). Je to známka nezralosti a strachu z blízkosti a intimity. Před lety jsem prožila něco velmi podobného. Tehdy jsem věřila, že je to osudová láska, aspoň z mé strany. Houby! Mnohem víc to byla umanutost a fatální nedostatek sebeúcty. Když on se cuká, tak to teprve začíná to správné drama se zlomeným srdcem. Dnes už to vidím jako čiré zoufalství (tehdy oba, on dodnes) a touhu postupně a už dávno nahradil soucit – se sebou tehdy a s ním dodnes. A pozor, teď si hačneme... jak se v tom aktuálním tak trochu plácám, otevřou se hroby a ten z minulosti mi po letech zavolá, hledá si zástupné důvody, proč se mnou potřebuje mluvit, protože říct „Rád bych tě viděl.“ je na skoro padesátníka moc dospělé. Zato věty typu „Já miluju jenom tebe. Já si tě stejně jednou vezmu." se mu říkají snadno a přesně ví, kdy to má po mě vrhnout. Polévá mě střídavě horko a zima, nevím, jestli se mám smát, nebo brečet, nebo mít 4 infarkty. Ale ne proto, co říká, ale protože se to děje TEĎ a rozhodně to není náhoda. Hustý, co? Takže se ani neptám, co s nimi, to přece vím...NIC! Jen nádech, výdech a – ukonči nástup a vystup! Oba! Část mě se vzpouzí a rozhodně si chce nechat to vzrušení s aktuálním modelem vyhýbavého muže, skvělý sex (v této souvislosti bych chtěla říct, že nikomu neslibuju, že ten postup dám hned napoprvé!) a pár lichotek vyvážených pořádnou dávkou znejisťujících poznámek. Ale ta část, která se má ráda, cítí, že právě leze do dalšího levelu. Což může i bolet (tak hlavně ať to nezačne svědit, že ano…), ale pak vždycky přijde….no minimálně úleva! A kdyby byla i odměna, tak to nebude vadit.