Potřebujeme 4 objetí denně, abychom přežili. Potřebujeme 8 objetí denně, abychom vydrželi. A potřebujeme 12 objetí, abychom rostli.

V každodenním životě každý z nás čelíme různým tlakům, ať už v pracovní sféře, osobním konfliktům nebo nás jen tíží nejistota z budoucnosti. Hledáme způsoby, jak najít útěchu a jako malé děti hledáme náruč do které bychom se schovali před příšerou ve skříni. Co kdybychom vám řekli, že klíč k duševnímu pokoji může být v něčem tak prostém, jednoduchém, a přitom krásném jako v objetí a může poskytnout útočiště i v těch nejtěžších chvílích?

Objímání není jen pouhým fyzickým kontaktem, je to podceňovaný jazyk emocí, něhy, pochopení. V každém objetí je schováno něco dočista magického. Je to laskavý dotek, který dokáže léčit rány na naší duši. Ve společném objetí odkrojíme jeden druhém kus naší síly a když se nám zdá, že svět v našich očích potemněl a cítíme kolem sebe ruch, který nejde ztišit jednoduchým otočením knoflíku, přece jen jedno vřelé objetí nám dokáže poskytnout bezpečné útočiště. Domov.

Věda nám říká, že při objímání naše tělo uvolňuje látku zvanou oxytocin, ta je známá jako „hormon štěstí“. Tato chemická reakce v našem těle nám vytváří pocit klidu a bezpečí. Objetím dáváme svému tělu a mysli signál, že je vše v pořádku, že my jsme v pořádku a přes všechno na světe jsme stále milováni. Je to moment, kdy slova jednoduše nestačí, ale dotek nám řekne vše, na čem záleží.

A není to jen o objímání druhých. Je to i o objímání sami sebe, o dávání prostoru pro své vlastní já a odměňování se za odvahu, kterou každý den tak usilovně projevujeme. Jedním dotykem se vztahy rázem stávají hlubší, svět tiší a problémy bezvýznamné. 

Takže až příště pocítíte, že svět je na vás příliš přísný, neváhejte se ponořit do náruče někoho blízkého nebo si dovolte projevit trochu lásky sami sobě. Objímání je nejen balzám pro naši mysl, ale také krásným způsobem, jak někomu nebo sobě říci: „Jsem tady pro tebe, a všechno bude v pořádku. Slibuju.“