V srdci rušných měst, v místech, kde se rozpínají betonové budovy, kde větve šumí ve větru a kde zní zvuky neohlušujících aut, žijí bytosti, které každý den vzdorují všem životním bouřím s pohledem plným odhodlání a srdcem, které nese tíhu mnoho nezdarů, odmítnutí, radosti i smíchu. Vybudovaly svá království na pilířích nezávislosti a nezlomné síly.

Jsme to my… ženy.

Nebojíme se postavit tváří v tvář výzvám a překonat je s grácií a nezlomnou sílou. My ženy máme tendenci tvořit nové cesty a odvážně po nich kráčet s vírou možných změn či zlepšení. Od mala jsme totiž učeny, že vše musíme zvládnou samy. Pokud nebudeme silné, nepřežijeme. Naše mládí bylo jako škola nekonečných lekcí, a přitom nás nikdo nenaučil slabosti a křehkosti. Krůček po krůčku jsme se učily, jak budovat svůj vlastní trůn, svůj hlas, svou osobnost. Jak získat vzdělání, jak budovat kariéru a jak získat pozornost společnosti za náš odvedený výkon. Vlila se nám do žil touha po úspěchu.

V průběhu let své postavení a uznání získáváme, ale za jakou cenu? V každém našem kousku těla se hromadí neustálé napětí. Vibruje a spaluje. Tenhle nekončící boj, kdy se musíme neustále rvát, abychom si udržely své místo na vrcholu. V naší mysli neexistuje klid. Na bedrech cítíme neustálý tlak z dokazování své hodnoty, až ignorujeme že se stal nedílnou součástí našich životů. 

Být ženou často znamená hrát několik rolí současně – být matka, manželka, kariéristka či přítelkyně, sestra a kamarádka. Jsme hazardérky s časem, kdy se snažíme udržet rovnováhu mezi prací, rodinou a osobním rozvojem. Naše dny jsou perfektně naplánované, náš život je přeplněná šachovnice, ale stále máme pocit, že toho nečiníme dost. 

Zatímco stavíme trůn, ztrácíme spojení se světem. Náš život je naplněn úspěchy, ale chybí v něm schopnost naslouchat s láskou, vnímat s porozuměním a poskytnout vřelou náruč tam, kde je potřeba. Odcizujeme se a dokonalost jen předstíráme. Zapomněly jsme, jak tančit s větrem, jak zpomalit, jak vnímat přítomný okamžik.

A tak končí příběh nás žen, co jsme uvězněné v kolotoči mužské energie. Naše cesta je poseta vzestupy a pády, ale každý krok nás posiluje v naší nezdolnosti. Snad jednoho krásného dne objevíme cestu ke svobodě, kdy si dovolíme ukázat naši křehkost a vydechneme. Zmatek naší v hlavě utichne a položíme jen tak hlavu na rameno někomu, kdo nás pohladí po duši. Ale do té doby některé z nás budou pokračovat a dláždit si cestu k úspěchu.