Ukončení vztahu: Korektní i extrémní přístupy k rozchodu

Ukončení vztahu je vždy složitý a často emotivní proces, který může vyvolat množství otázek a pochybností. Ať už se rozhodujete vztah ukončit, nebo čelíte rozhodnutí svého partnera, je důležité pochopit, jak přistoupit k rozchodu korektně, ale také jak se vypořádat s extrémními situacemi, které mohou nastat. V tomto článku se zaměříme na dva hlavní přístupy k ukončení vztahu – korektní a extrémní – a poskytne vám rady, jak se v obou situacích zachovat s respektem a úctou.

Korektní přístup k ukončení vztahu

1. Upřímnost a otevřenost

Korektní přístup k ukončení vztahu zahrnuje otevřenou a upřímnou komunikaci. Je důležité mluvit s partnerem o vašich pocitech a důvodech, které vás vedly k rozhodnutí vztah ukončit. Tento přístup pomáhá oběma stranám pochopit, co vedlo k rozchodu, a umožňuje uzavření vztahu v duchu vzájemného porozumění.

Fakt: Upřímnost při rozchodu může pomoci minimalizovat zranění a poskytnout oba partnerům pocit uzavření a respektu.

2. Vyhýbání se obviňování a útočnému chování

Když ukončujete vztah, je důležité vyhnout se obviňování nebo útočnému chování. Zaměřte se na vyjádření svých vlastních pocitů a potřeb místo toho, abyste kritizovali partnera. To může pomoci udržet diskusi civilizovanou a respektující.

Fakt: Obviňování může zbytečně zvyšovat napětí a bolest, což může ztížit proces uzavření vztahu a vyřešení konfliktů.

3. Volba vhodného okamžiku a místa

Je důležité vybrat si vhodný okamžik a místo pro rozhovor o rozchodu. Zvolte čas, kdy oba partneři budou mít klid a soukromí, aby mohli mluvit otevřeně a bez zbytečného stresu.

Tip: Zajistěte, aby bylo možné se navzájem vyjádřit a diskutovat o svých pocitech bez přerušení nebo rozptylování.

4. Podpora a empatie

Během procesu rozchodu je důležité projevit empatii a nabídnout podporu, pokud je to možné. Rozchod je pro většinu lidí emocionálně náročný a projevení soucitu může pomoci zmírnit bolest a napětí.

Fakt: Projevení empatie může ulehčit proces uzavření a poskytnout partnerovi pocit, že je brán vážně a s úctou.

Extrémní přístupy k ukončení vztahu

1. Náhlý a bez varování

Náhlé ukončení vztahu bez předchozího varování nebo diskuse může být velmi bolestivé a traumatizující. Tento přístup často zanechává partnera v chaosu a bez možnosti se připravit na změnu.

Fakt: Bez varování nebo vysvětlení může náhlý rozchod způsobit intenzivní emoce a nevyřešené otázky, což ztěžuje proces uzavření a zotavení.

2. Vyhýbání se konfrontaci

Někteří lidé se rozhodnou ukončit vztah tím, že se jednoduše vyhnou konfrontaci nebo přestávají komunikovat. Tento přístup, známý jako „ghosting“, může být velmi bolestivý a zanechat partnera v nejistotě a bez odpovědí.

Fakt: Ghosting může být vnímán jako nezralý a neuctivý způsob ukončení vztahu, který zanechává druhou stranu v emocionální stagnaci.

3. Použití manipulace a lží

V některých extrémních případech mohou lidé používat manipulaci nebo lži k ukončení vztahu. Tento přístup může zahrnovat klamání partnera nebo použití nečestných důvodů k rozchodu, což může způsobit hluboké zranění a nedůvěru.

Fakt: Manipulace a lži mohou způsobit dlouhodobé emocionální trauma a narušit schopnost jedince důvěřovat v budoucí vztahy.

4. Rozchod na veřejnosti nebo prostřednictvím textu

Ukončení vztahu veřejně nebo prostřednictvím textových zpráv je často považováno za neslušné a neuctivé. Tato forma rozchodu může zanechat partnera zahanbeného a bez možnosti vyjádřit své pocity v soukromí.

Fakt: Veřejné nebo digitální rozchody mohou zvýšit stres a zmatek a ztížit uzavření vztahu.

Jak se vyrovnat s rozchodem?

Bez ohledu na způsob, jakým byl vztah ukončen, je důležité věnovat čas uzdravení a sebeanalýze. Zde jsou některé kroky, které mohou pomoci:

1. Dejte si čas na smutek

Rozchod je emocionálně náročný a je důležité si dovolit čas na smutek a zpracování svých pocitů. Nechte si prostor na uzdravení a nebuďte příliš tvrdí na sebe.

2. Vyhledejte podporu

Mluvení s přáteli, rodinou nebo terapeutem může poskytnout cennou podporu a perspektivu. Někdy může být pomoc zvnějšku klíčová pro zpracování emocionálního zmatku.

3. Soustřeďte se na sebe

Věnujte se aktivitám, které vás naplňují a pomáhají vám zotavit se. Soustředění se na vlastní zájmy a cíle může pomoci obnovit vaši sebeúctu a posílit vaši emocionální pohodu.

Závěrem

Ukončení vztahu je složitý a citlivý proces, který vyžaduje citlivost a úctu. Korektní přístup zahrnuje upřímnou komunikaci, empatii a respektování pocitů druhé strany. Naopak extrémní přístupy, jako je náhlé ukončení nebo manipulace, mohou způsobit hluboké rány a zranění. Bez ohledu na způsob ukončení vztahu je důležité věnovat čas uzdravení a sebeanalýze, abyste se mohli posunout vpřed a nalézt novou cestu k osobnímu růstu a štěstí.

Krize ve vztazích: Jak je rozpoznat, zvládnout a překonat

Krize ve vztazích jsou často nevyhnutelnou součástí partnerského života. Ať už jde o každodenní problémy, velké životní změny nebo hluboké emocionální rány, krize mohou být výzvou, která ohrožuje pevnost vztahu. Nicméně, pokud jsou správně zvládnuty, mohou krize také sloužit jako příležitost pro růst a posílení vzájemného porozumění. V tomto článku se podíváme na to, jak krize ve vztazích rozpoznat, jak je efektivně zvládat a jak je využít k posílení vašeho vztahu.

1. Jak rozpoznat krizi ve vztahu?

a) Prohlubující se neshody a konflikty

Jedním z hlavních indikátorů krize ve vztahu je zvyšující se frekvence a intenzita konfliktů. Pokud se zdá, že se drobné neshody mění v pravidelné a vážné hádky, může to být signál, že vztah prochází krizí.

Fakt: Časté konflikty mohou naznačovat, že se v vztahu hromadí nespokojenost nebo nezpracované problémy. Je důležité tyto konflikty analyzovat a snažit se pochopit jejich hlubší příčiny.

b) Emocionální distancování

Dalším znakem krize je emocionální distancování. Pokud se jeden nebo oba partneři začnou stávat emocionálně vzdálenými nebo se vyhýbají intimním chvílím, může to znamenat, že se vztah nachází v těžké fázi.

Fakt: Emocionální odstup může být důsledkem nevyřešených problémů, nedostatečné komunikace nebo pocitu, že partner nevyhovuje vašim potřebám.

c) Nedostatek komunikace a porozumění

Když komunikace ve vztahu začne selhávat a partneři se nedokážou efektivně vyjadřovat nebo naslouchat, může to vést k vážným problémům. Nedostatek porozumění může vytvářet propast mezi partnery.

Fakt: Kvalita komunikace je klíčová pro úspěšný vztah. Pokud se komunikace zhorší, může to signalizovat hlubší problémy, které je třeba řešit.

2. Jak efektivně zvládat krizi ve vztahu?

a) Otevřená a upřímná komunikace

Prvním krokem k řešení krize je otevřená a upřímná komunikace. Je důležité, aby oba partneři byli ochotni mluvit o svých pocitech, obavách a potřebách bez obviňování nebo útoků.

Tip: Nastavte si pravidelný čas na rozhovory, kde se můžete otevřeně bavit o tom, co vás trápí. Vytvoření bezpečného prostoru pro diskusi může pomoci obnovit důvěru a porozumění.

b) Aktivní naslouchání a empatie

K efektivní komunikaci patří také aktivní naslouchání. Snažte se skutečně pochopit perspektivu svého partnera a projevit empatii. Ukázání, že vám záleží na jeho pocitech, může pomoci zmírnit napětí a posílit vztah.

Tip: Opakujte, co jste slyšeli, a zeptejte se na upřesnění, abyste se ujistili, že správně rozumíte tomu, co váš partner říká.

c) Hledání společných řešení

Namísto soustředění se na to, kdo má pravdu, snažte se hledat společná řešení. Krize mohou být příležitostí k nalezení nových cest, jak se vyrovnat s problémy a zlepšit vztah.

Tip: Používejte techniky řešení problémů, jako je brainstorming, kde oba partneři přispívají nápady, jak problém vyřešit, a pak společně vyberete nejlepší řešení.

3. Jak využít krizi k posílení vztahu?

a) Analýza a učení se z problémů

Krize mohou být příležitostí k osobnímu a vztahovému růstu. Využijte tuto dobu k analýze toho, co vedlo ke krizi, a naučte se z těchto zkušeností.

Fakt: Reflektování o příčinách krize a naučení se z chyb může pomoci vytvořit silnější a zdravější vztah v budoucnosti.

b) Posílení vzájemného porozumění a důvěry

Tím, že budete otevřeně pracovat na překonání krize, můžete posílit vzájemné porozumění a důvěru. Společné překonávání obtíží může zvýšit vaši schopnost čelit budoucím výzvám jako tým.

Fakt: Společné řešení problémů může posílit pocit jednoty a důvěry mezi partnery, což vede k pevnějšímu a odolnějšímu vztahu.

c) Obnovení romantických a intimních chvílí

Krize může být také příležitostí k obnovení romantických a intimních okamžiků. Vytvoření nových vzpomínek a zážitků může pomoci oživit váš vztah a vrátit zpět vášeň a intimitu.

Tip: Naplánujte si romantické večery nebo víkendy, které vám umožní znovu se spojit a obnovit blízkost a vášeň.

Závěrem

Krize ve vztazích jsou přirozenou součástí partnerského života a mohou představovat výzvu, ale také příležitost k růstu a zlepšení. Klíčem k úspěšnému překonání krize je otevřená komunikace, aktivní naslouchání a hledání společných řešení. Pokud se na krizi díváte jako na příležitost k posílení vašeho vztahu, můžete nejen překonat obtíže, ale také vybudovat pevnější a zdravější partnerský vztah.

Otevřené vztahy: Co je za tímto moderním trendem a jaké jsou jeho výhody a výzvy?

Otevřené vztahy se staly v posledních letech stále populárnějšími, zejména mezi těmi, kteří hledají nové způsoby, jak definovat a prozkoumat intimitu. Tento typ vztahu je charakterizován tím, že partneři souhlasí s tím, že budou mít romantické nebo sexuální vztahy i s jinými lidmi, přičemž zachovávají určité dohody a hranice. Co však otevřené vztahy obnášejí, jaké jsou jejich výhody a jaké výzvy mohou přinášet? V tomto článku se podíváme na klíčové aspekty otevřených vztahů, abychom lépe pochopili, jak fungují a jak mohou ovlivnit naše životy.

1. Co je otevřený vztah?

Otevřený vztah je typ vztahu, kde oba partneři souhlasí s tím, že mohou mít romantické nebo sexuální vztahy s dalšími osobami, aniž by to mělo vliv na jejich primární vztah. Tento model vztahu je založen na důvěře, komunikaci a respektu, přičemž každý pár si vytváří vlastní pravidla a hranice, které odpovídají jejich potřebám a přáním.

Fakt: Otevřené vztahy nejsou synonymem pro promiskuitu. Jsou výsledkem záměrné dohody, která umožňuje lidem prozkoumávat své touhy a potřeby v rámci předem dohodnutých pravidel.

2. Výhody otevřených vztahů

a) Zvětšení osobní svobody a sebevyjádření

Jednou z hlavních výhod otevřených vztahů je možnost větší osobní svobody a sebevyjádření. Partneři mají prostor k objevování nových zkušeností a vztahů, aniž by se cítili omezeni konvenčními normami monogamie.

Fakt: Otevřené vztahy mohou umožnit jednotlivcům prozkoumávat různé aspekty své sexuality a emocí, což může přispět k větší spokojenosti a osobnímu růstu.

b) Zlepšení komunikace a důvěry

Aby otevřený vztah fungoval, je klíčová otevřená a upřímná komunikace. Partneři musí pravidelně diskutovat o svých pocitech, hranicích a potřebách, což může vést k lepšímu vzájemnému porozumění a hlubší důvěře.

Fakt: Komunikace je základním kamenem každého úspěšného otevřeného vztahu. Zlepšuje schopnost řešit konflikty a budovat silnější emocionální spojení mezi partnery.

c) Možnost obohacení vztahu novými zkušenostmi

Otevřené vztahy mohou přinášet nové a obohacující zkušenosti, které mohou obohatit hlavní vztah. Nové vztahy a interakce mohou přinést nové perspektivy, zážitky a energii.

Fakt: Sdílení těchto nových zkušeností může posílit primární vztah tím, že partneři přinášejí do vztahu nové podněty a inspiraci.

3. Výzvy otevřených vztahů

a) Možnost žárlivosti a nejistoty

Jednou z hlavních výzev otevřených vztahů je žárlivost a nejistota. I když partneři souhlasí s otevřeným vztahem, mohou se občas objevit pocity žárlivosti nebo nejistoty, když se jeden z partnerů věnuje někomu jinému.

Fakt: Žárlivost je normální emocí, kterou je třeba řešit otevřenou komunikací a pochopením. Je důležité pravidelně diskutovat o těchto pocitech a najít způsoby, jak je zvládat.

b) Potřeba jasného nastavení pravidel a hranic

Otevřené vztahy vyžadují jasně definované hranice a pravidla, aby se předešlo nedorozuměním a konfliktům. Bez jasných dohod mohou nastat problémy týkající se toho, co je a co není přijatelné.

Fakt: Stanovení pravidel a pravidelná aktualizace těchto pravidel podle měnících se potřeb a pocitů je klíčové pro úspěch otevřeného vztahu.

c) Možné zdravotní a emocionální rizika

Otevřené vztahy mohou přinášet zdravotní rizika, jako jsou sexuálně přenosné infekce, a emocionální rizika spojená s tím, že si partneři mohou přinášet emocionální zátěž z dalších vztahů do svého primárního vztahu.

Fakt: Je důležité praktikovat bezpečný sex a pravidelně se testovat na sexuálně přenosné infekce. Emocionální pohodu je také třeba pečlivě sledovat a řešit případné problémy co nejdříve.

4. Jak úspěšně řídit otevřený vztah

a) Otevřená a pravidelná komunikace

Úspěch otevřeného vztahu spočívá v pravidelné a otevřené komunikaci. Partneři by měli diskutovat o svých pocitech, potřebách a obavách, aby zajistili, že všichni jsou na stejné vlně a že se dodržují dohodnuté hranice.

Tip: Vytvoření pravidelných "check-in" schůzek, kde si partneři mohou sdílet své pocity a zhodnotit, jak se jim daří v dodržování dohod, může pomoci udržet vztah v rovnováze.

b) Flexibilita a schopnost přizpůsobit se

Otevřené vztahy vyžadují flexibilitu a schopnost přizpůsobit se měnícím se potřebám a okolnostem. Co fungovalo na začátku vztahu, nemusí být vždy efektivní v dlouhodobém horizontu.

Tip: Buďte připraveni na to, že se pravidla a hranice mohou měnit. Je důležité být otevřený k úpravám a diskutovat o nich společně.

c) Respektování osobních hranic a potřeb

Je klíčové respektovat osobní hranice a potřeby každého z partnerů. Ujistěte se, že každý má prostor vyjádřit své pocity a že se pravidla vztahu respektují.

Tip: Důvěřujte svým partnerům a buďte vnímaví k jejich potřebám a hranicím. Respekt a empatie jsou základy každého úspěšného vztahu, a to platí i pro otevřené vztahy.

Závěrem

Otevřené vztahy představují moderní přístup k romantickému a sexuálnímu životu, který může nabídnout mnoho výhod, ale také přinášet různé výzvy. Klíčem k úspěchu je otevřená komunikace, jasné stanovení pravidel a schopnost přizpůsobit se měnícím se potřebám. Pokud jsou partneři ochotni pracovat na těchto aspektech, mohou otevřené vztahy poskytnout nový a obohacující způsob, jak prozkoumávat intimitu a udržovat zdravý vztah.

Proč dochází k nevěře: Hlavní příčiny a faktory, které ji ovlivňují

Nevěra je jedním z nejvíce bolestivých a komplikovaných problémů, kterým mohou vztahy čelit. Její důsledky mohou být devastující a její příčiny složité. Ačkoliv každý případ nevěry je jedinečný, existuje několik běžných faktorů a motivací, které mohou k nevěře přispět. V tomto článku se podíváme na hlavní příčiny nevěry, abychom lépe pochopili, co ji může způsobit a jak se s ní vyrovnat.

1. Nedostatek emocionálního naplnění

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé podléhají nevěře, je nedostatek emocionálního naplnění ve stávajícím vztahu. Když jedna nebo obě strany cítí, že jejich emocionální potřeby nejsou naplněny, mohou hledat uspokojení jinde.

Fakt: Emocionální distancování se nebo pocity osamělosti v dlouhodobých vztazích mohou vést k tomu, že někdo hledá útěchu nebo porozumění mimo vztah. Nevystihuje to vždy nedostatek lásky, ale spíše neuspokojení konkrétních potřeb a přání.

2. Nedostatek komunikace a konfliktů

Komunikace je klíčová pro zdravé vztahy. Když se partneři nedokážou otevřeně a efektivně bavit o svých problémech, může se jejich vztah zhoršit a vzniknout napětí.

Fakt: Nevytváření prostoru pro otevřenou komunikaci může vést k eskalaci menších problémů do větších konfliktů. Někdy mohou lidé, kteří se cítí nepochopeni nebo ignorováni, hledat pozornost a podporu mimo vztah.

3. Příležitost a impulzivní chování

Někdy může nevěra vzniknout jednoduše kvůli příležitosti a impulzivnímu chování. Když se lidé dostanou do situace, kde mají možnost podvádět, mohou být slabí vůči okamžitému pokušení, zvlášť pokud mají již sklon k riskantnímu chování.

Fakt: Impulzivní rozhodnutí často vznikají v okamžicích, kdy jsou lidé v emocionálním vyčerpání nebo stresu. V těchto chvílích může být snadné podlehnout lákadlu, i když se osoba jinak považuje za věrnou a zodpovědnou.

4. Hledání potvrzení a sebevědomí

Někteří lidé se uchylují k nevěře jako způsobu, jak získat potvrzení svého sebevědomí a atraktivity. Pocit, že jsou žádoucí nebo obdivovaní, může poskytnout krátkodobé uspokojení.

Fakt: Tato potřeba potvrzení může být obzvlášť silná u lidí, kteří se cítí nejistí ve své hodnotě nebo kteří procházejí obdobím nízkého sebevědomí. Nevysvětlitelná touha po obdivu a uznání může vést k vyhledávání nových vztahů, které slibují okamžitou gratifikaci.

5. Nespokojenost se sexuálním životem

Sexuální nespokojenost je další běžnou příčinou nevěry. Pokud jeden z partnerů cítí, že jeho sexuální potřeby nejsou uspokojeny, může hledat tento typ uspokojení mimo vztah.

Fakt: Sexuální nespokojenost může být způsobena různými faktory, jako jsou změny v libidu, zdravotní problémy nebo nedostatek vzrušení. Když se tyto problémy neřeší otevřeně a upřímně, mohou přispět k pokušení hledat sexuální uspokojení jinde.

6. Osobní a psychologické faktory

Osobní a psychologické faktory mohou rovněž hrát roli v nevěře. Někteří lidé mohou mít tendenci k nevěře kvůli svým životním zkušenostem, osobnostním charakteristikám nebo psychologickým problémům.

Fakt: Lidé s nízkým sebevědomím, psychickými problémy nebo těmi, kteří prožili traumatické zážitky, mohou mít vyšší sklony k nevěře. Takové faktory mohou ovlivnit jejich chování a rozhodování ve vztazích.

7. Problémy ve vztahu a touha po změně

Někdy je nevěra způsobena obecně neuspokojivým stavem vztahu. Pokud vztah prochází krizí nebo je dlouhodobě nespokojený, mohou se partneři uchylovat k nevěře jako k řešení nebo způsobu, jak uniknout z problémů.

Fakt: Nevěra může být symptomem hlubších problémů ve vztahu. Místo řešení problémů mohou lidé hledat únik v jiných vztazích, což může dočasně zmírnit jejich frustraci, ale problém nevyřeší.

Závěrem

Nevěra je komplexní a mnohovrstevnatý problém, který nelze jednoduše shrnout do jedné příčiny. Je důležité pochopit, že nevěra je často výsledkem kombinace různých faktorů a situací. Klíčem k prevenci nevěry a jejímu řešení je otevřená komunikace, vzájemné porozumění a snaha o udržení zdravého a uspokojivého vztahu. Každý vztah je unikátní a je důležité pracovat na něm s cílem porozumět si navzájem a společně čelit problémům, které se mohou vyskytnout.

Flirtování mezi přáteli a známými: Jak rozpoznat hranice a udržet vztahy v rovnováze

Flirtování je často vnímáno jako zábavná a nevinná forma komunikace, která může přidat šmrnc do našich každodenních interakcí. Když však flirtování zasáhne oblast přátelství a známých, může to být dvojsečné meč. Na jedné straně může obohatit naše vztahy a přinést radost do našich životů, na druhé straně však může vést k nedorozuměním, napětí a dokonce k narušení přátelství. Jak tedy flirtování mezi přáteli a známými ovlivňuje naše vztahy a jaké jsou klíčové aspekty, na které bychom měli dát pozor?

1. Co je flirtování a jak se liší od romantického zájmu?

Flirtování může mít různé formy, od hravého jiskření až po jemné narážky, a může sloužit jako způsob, jak vyjádřit zájem, pobavit se nebo posílit vztah. Je důležité rozlišovat mezi flirtováním a romantickým zájmem. Zatímco flirtování může být nevinné a zábavné, romantický zájem zahrnuje hlubší city a touhu po blízkém vztahu.

Fakt: Flirtování mezi přáteli a známými může být zcela neškodné a často přirozenou součástí společenského života. Klíčem je však rozpoznat, kdy flirtování přechází do oblasti, kde může ovlivnit dynamiku přátelství nebo vztahů.

2. Rizika flirtování mezi přáteli a známými

a) Možnost narušení přátelství

Jedním z hlavních rizik flirtování mezi přáteli je možnost narušení přátelství. Pokud jeden z partnerů začne vnímat flirtování jako signál romantického zájmu, může to vést k nedorozuměním a zklamáním, pokud druhá strana nemá stejné úmysly.

Fakt: Flirtování, které není vzájemně chápáno nebo které jde za hranice, které byly mezi přáteli stanoveny, může vést k napětí a konfliktům. Je důležité být upřímný ohledně svých úmyslů a citů, aby se předešlo zbytečným komplikacím.

b) Žárlivost a napětí

Flirtování může vyvolat žárlivost u ostatních přátel nebo známých, zejména pokud se zdá, že se jeden z přátel více zaměřuje na jednu osobu. To může vést k napětí v širší sociální skupině a poškodit přátelské vztahy.

Fakt: Je důležité být citlivý na dynamiku skupiny a věnovat pozornost tomu, jak vaše chování ovlivňuje ostatní. Flirtování by mělo být zábavné a ne zasahovat do citlivosti ostatních členů vaší sociální skupiny.

3. Výhody flirtování mezi přáteli a známými

a) Posílení vztahů

Když je flirtování vnímáno jako nevinné a zábavné, může pomoci posílit vztahy. Může přidat do přátelství hravost a uvolněnost, což může přispět k většímu vzájemnému porozumění a důvěře.

Fakt: Flirtování může být způsobem, jak projevit uznání a zájem o druhého, a pokud je správně řízeno, může přispět k pozitivní atmosféře ve vztazích. Pomáhá lidem cítit se oceňováni a potvrzení, že jejich přítomnost je vítaná.

b) Zvýšení sebevědomí

Flirtování může zvýšit sebevědomí nejen u toho, kdo flirtuje, ale i u toho, kdo je objektem flirtování. Pocit, že jsme atraktivní a zajímaví, může mít pozitivní dopad na naše sebevědomí a pohled na sebe sama.

Fakt: Když je flirtování vzájemně přijato a pozitivně vnímáno, může to posílit sebevědomí a přispět k větší radosti v interakcích. Je to způsob, jak si vzájemně sdělit, že si navzájem vážíme a že naše přítomnost má hodnotu.

4. Jak udržet flirtování zdravé a pozitivní

a) Stanovte jasné hranice

Jedním z klíčových aspektů zdravého flirtování je jasné stanovování hranic. Ujistěte se, že jste obeznámeni s tím, co je a co není přijatelné, a že vaše flirtování nevede k nedorozuměním nebo nepříjemnostem.

Tip: Otevřená komunikace je klíčem. Pokud máte pocit, že flirtování začíná překračovat hranice, je důležité to otevřeně a upřímně projednat s druhou stranou.

b) Respektujte pocity ostatních

Vždy je důležité být vnímavý k pocitům ostatních. Pokud si všimnete, že vaše flirtování způsobuje nepohodlí nebo žárlivost, je dobré to přehodnotit a upravit své chování tak, aby bylo v souladu s komfortem všech zúčastněných.

Tip: Věnujte pozornost nonverbálním signálům a reakcím ostatních. Respektujte jejich pocity a buďte ochotni přizpůsobit své chování, pokud to situace vyžaduje.

Závěrem

Flirtování mezi přáteli a známými může být pozitivní a zábavnou součástí společenských interakcí, pokud je správně řízeno. Je důležité si uvědomit, že flirtování by mělo být nevinné a mělo by posilovat, ne narušovat vztahy. Klíčem k úspěšnému flirtování je otevřená komunikace, respektování hranic a vnímavost k pocitům ostatních. Pokud se těmito zásadami řídíte, můžete si užívat hravých a pozitivních interakcí, aniž byste riskovali zbytečné komplikace ve vašich přátelských nebo známých vztazích.

Vztahy s velkým věkovým rozdílem: Fakta i předsudky, které byste měli znát

Vztahy s velkým věkovým rozdílem přitahují pozornost a často budí rozporuplné reakce. Pro jedny jsou inspirací a důkazem, že láska nezná hranic, pro druhé naopak zdrojem předsudků a nedůvěry. Jaké jsou však skutečné výzvy a přínosy takových vztahů? A jsou předsudky oprávněné, nebo pouze zakrývají realitu, kterou nelze generalizovat? Pojďme se podívat na to, co je pravda a co mýtus ve vztazích s velkým věkovým rozdílem.

1. Přitažlivost napříč věky: Co nás vede k volbě partnera?

Jedním z nejčastějších předsudků o vztazích s velkým věkovým rozdílem je představa, že jde především o vztah založený na povrchních hodnotách – penězích, moci, nebo fyzické přitažlivosti. Realita však může být mnohem složitější. Lidé si vybírají partnery na základě celé řady faktorů, včetně osobní chemie, společných zájmů, životních hodnot a emocionální kompatibility.

Fakt: Vztahy s velkým věkovým rozdílem často vznikají na základě hlubokého porozumění a emocionálního spojení. Starší partner může nabídnout stabilitu, zkušenosti a zralost, zatímco mladší partner může přinést svěžest, energii a nový pohled na život.

2. Výzvy ve vztazích s velkým věkovým rozdílem

a) Sociální tlak a předsudky

Jedním z největších problémů, kterým páry s velkým věkovým rozdílem čelí, je společenský tlak. Okolí často vnímá tyto vztahy skepticky, což může vést k pocitům izolace nebo k tomu, že se pár musí neustále obhajovat.

Fakt: Předsudky mohou vycházet z nepochopení nebo ze strachu z neznámého. Tyto páry však často musí pracovat tvrději na tom, aby jejich vztah fungoval, a to právě kvůli tlakům zvenčí. Mnoho z těchto vztahů je díky tomu pevnějších, protože partneři museli překonat více překážek.

b) Různé životní fáze

Dalším faktorem, který může představovat výzvu, je odlišná životní fáze každého z partnerů. Starší partner může být například v pokročilé fázi kariéry nebo mít dospělé děti, zatímco mladší partner může být teprve na začátku své profesní cesty nebo toužit po založení rodiny.

Fakt: Tyto rozdíly mohou vést k nedorozuměním nebo rozdílným očekáváním. Je proto klíčové, aby partneři otevřeně komunikovali o svých potřebách a přáních. Pokud jsou oba ochotni hledat kompromisy, mohou najít způsob, jak tyto rozdíly překonat a vytvořit harmonický vztah.

c) Zdravotní a energetické rozdíly

Vztahy s velkým věkovým rozdílem mohou také přinášet zdravotní nebo energetické výzvy. Starší partner může čelit zdravotním problémům dříve než mladší, což může změnit dynamiku vztahu.

Fakt: Zdravotní problémy jsou přirozenou součástí stárnutí, ale neznamenají konec vztahu. Naopak mohou posílit vzájemnou péči a empatii mezi partnery. Mladší partner může přinést do vztahu více energie a vitality, což může mít pozitivní vliv na zdraví a pohodu staršího partnera.

3. Výhody a síla vztahů s velkým věkovým rozdílem

a) Vzájemné učení a růst

Jednou z největších výhod vztahů s velkým věkovým rozdílem je možnost vzájemného učení a růstu. Starší partner může předat životní moudrost a zkušenosti, zatímco mladší partner může staršího inspirovat k novým zájmům a aktivitám.

Fakt: Tato dynamika může vést k oboustrannému obohacení a vytvořit hluboké pouto založené na vzájemném respektu a obdivu. Často dochází k tomu, že tito partneři se vzájemně podporují a motivují k osobnímu růstu.

b) Silné emocionální spojení

Vztahy s velkým věkovým rozdílem jsou často založeny na silném emocionálním spojení. Partneři si více váží společného času a mají tendenci investovat do vztahu více energie, což může vést k hlubšímu a stabilnějšímu vztahu.

Fakt: Dlouhodobé vztahy jsou často postaveny na pevných základech důvěry a komunikace, a to bez ohledu na věkový rozdíl. Vztahy s věkovým rozdílem mohou být velmi pevné právě díky společným výzvám, kterým museli partneři čelit.

Závěrem

Vztahy s velkým věkovým rozdílem jsou často obklopeny předsudky a nedorozuměními. Pravda je však taková, že tyto vztahy mohou být stejně plnohodnotné, pevné a láskyplné jako jakékoli jiné. Je důležité si uvědomit, že každý vztah je jedinečný a neexistuje univerzální vzorec pro lásku. Pokud dva lidé najdou ve vztahu štěstí, porozumění a podporu, věk by neměl být překážkou, ale spíše jen jedním z mnoha aspektů jejich společného života. V konečném důsledku záleží pouze na tom, jak se cítí partneři a jak jsou schopni společně zvládat životní výzvy, a ne na tom, co si myslí ostatní.

Vztahologie představuje sérii třech bezplatných online setkání pro všechny, kdo hledají odpovědi na vztahové otázky 

Komunita Vztahologie uvádí tři speciální online setkání, kde budete mít možnost diskutovat o aktuálních vztahových problémech, sdílet své zkušenosti a učit se z příběhů ostatních. Pokud řešíte otázky typu „Ztratilo se kouzlo ve vztahu?“, „Mám se vrátit k bývalému?“ nebo „Proč se zdá, že si s partnerem nerozumíme?“, tato setkání jsou přesně pro vás.

O čem se budeme bavit?
První téma, které otevřeme 24.10.2024, bude věnováno otázce návratu k bývalému partnerovi. Název zní "Návrat do stejné řeky - návrat k ex ano či ne?" – řešíme zde dilema, které mnozí znají: Má to smysl, nebo je lepší jít dál?

Následovat bude setkání 28.11.2024 s názvem "Ztratilo se kouzlo ve vztahu", kde budeme diskutovat o tom, jak znovu najít jiskru a oživit vztah, který se zdá být vyčpělý.

V novém roce, 9.1.2025, uzavřeme tuto sérii setkáním "Muži a ženy, každý z jiné planety - jak se spolu naučit komunikovat ve vztahu?". Diskutovat budeme o tom, jak zlepšit vzájemné porozumění a komunikaci mezi partnery.

Proč se připojit?
Naše online setkání nejsou jen přednášky, ale otevřená diskuse, kde můžete sdílet své vlastní zkušenosti a učit se z příběhů ostatních. Každý z nás má svou vlastní cestu a právě vzájemné sdílení nás může obohatit a pomoci najít cestu dál.

Jak se zaregistrovat?
Je to jednoduché! Stačí vyplnit krátký Google formulář (najdete ho u každé události) a odkaz k připojení vám pošleme do e-mailu. Všechny události jsou zdarma, ale registrace je nutná pro zaslání odkazu.

Připojte se k nám a získejte nové perspektivy, podělte se o své zkušenosti a nalezněte podporu v naší komunitě Vztahologie!

Co můžete od těchto setkání očekávat?

Na rozdíl od odborných seminářů je naše série setkání zaměřena především na vzájemnou podporu a sdílení zkušeností mezi členy komunity. Naším cílem není poskytnout vám nyní odpovědi od specialistů, ale vytvořit prostor, kde se můžete setkat s lidmi, kteří prožívají podobné situace, a společně hledat řešení.

Setkání jsou vedena uvolněným a přátelským způsobem. Bronislava Brániková, zakladatelka Vztahologie, bude diskusi moderovat s důrazem na to, abyste měli možnost sdílet své příběhy a zkušenosti

Je to skvělá příležitost, jak se zapojit do živé komunity a najít inspiraci pro řešení vašich vlastních vztahových problémů.

Detaily o jednotlivých setkáních:

  1. Návrat do stejné řeky - návrat k ex ano či ne? (24.10.2024)
    • Zvažujete návrat k bývalému partnerovi? Tohle dilema je častější, než si myslíte. Probereme, kdy má smysl dát vztahu druhou šanci a kdy je lepší jít dál. Sdílejte své zkušenosti, pochybnosti i vítězství – nejste v tom sami!
  2. Ztratilo se kouzlo ve vztahu (28.11.2024)
    • Když vztah ztratí jiskru, nemusí to znamenat konec. Na tomto setkání se podělíme o rady a zkušenosti, jak vztah oživit, přidat mu znovu vášeň a pocit blízkosti. Přidejte se a zjistěte, že obnovit kouzlo je možné!
  3. Muži a ženy, každý z jiné planety - jak se spolu naučit komunikovat ve vztahu? (9.1.2025)
    • Muži a ženy mají často pocit, že mluví jinými jazyky. Toto setkání vám pomůže najít způsoby, jak zlepšit komunikaci mezi partnery a pochopit se navzájem lépe. Připojte se a naučte se sdílet své potřeby efektivněji!

Jak se můžete zapojit?

Registrace na všechna setkání je zdarma, jen je nutné vyplnit krátký Google formulář, abyste obdrželi odkaz k připojení. Přihlaste se předem, protože kapacita každého setkání je omezena a chceme zajistit, aby měli účastníci prostor pro zapojení do diskuse.

Proč registrace?
Pomáhá nám lépe organizovat a plánovat setkání, abychom zajistili, že každý účastník dostane prostor. Zároveň díky registraci obdržíte odkaz na připojení a technické pokyny, jak se do setkání zapojit.

Co si z toho odnesete?

Nečekejte odborné rady, ale očekávejte prostor pro vzájemnou pomoc a sdílení, kde najdete nové podněty a inspiraci. Připojte se k nám a obohaťte se zkušenostmi ostatních.

Těšíme se na vás na našich setkáních!

Platonický přítel opačného pohlaví – existuje? Rizika a výhody, které byste měli zvážit

Přátelství mezi mužem a ženou bez romantických nebo sexuálních podtextů – je to vůbec možné? Téma platonického přátelství mezi opačnými pohlavími vzbuzuje často kontroverze a debaty. Někteří lidé věří, že takové vztahy mohou existovat a být naprosto nevinné, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že vždy skrývají rizika, která mohou časem narušit jak přátelství, tak partnerský vztah. Pojďme se podívat na to, co platonické přátelství vlastně znamená, jaké výhody může přinést a jakým rizikům se vyhnout.

1. Co je to platonický vztah?

Platonický vztah je přátelství mezi dvěma lidmi, které je založeno na vzájemném porozumění, respektu a sdílení zájmů, ale postrádá jakýkoli romantický nebo sexuální podtext. Taková přátelství často vznikají na základě společných aktivit, pracovního prostředí nebo podobného životního stylu.

2. Výhody platonického přátelství

a) Nové perspektivy a pohledy na svět

Platonický přítel opačného pohlaví vám může nabídnout nový pohled na životní situace. Muži a ženy často vidí věci z odlišné perspektivy, což může obohatit vaše rozhodování a poskytnout cenné rady. Takové přátelství může přinést větší porozumění opačnému pohlaví a přispět k osobnímu růstu.

b) Emoční podpora bez komplikací

Platonický přítel může být skvělým zdrojem emocionální podpory. Protože mezi vámi neexistuje romantická přitažlivost, můžete se na sebe spolehnout v těžkých chvílích bez obav z toho, že by vaše přátelství mohlo být nesprávně pochopeno.

c) Prostor pro růst mimo partnerský vztah

Mít přátelství mimo váš partnerský vztah je zdravé. Dává vám prostor pro individuální růst a pomáhá udržovat zdravé hranice mezi vámi a vaším partnerem. Platonické přátelství tak může být přínosné jak pro vás, tak pro váš vztah, pokud je správně vyváženo a respektováno.

3. Rizika platonického přátelství

a) Emoční závislost a nejasné hranice

Jedním z největších rizik je možnost, že platonické přátelství přeroste v něco více. Emoční intimita, která je často přítomná v blízkých přátelstvích, může vést k hlubším citům, pokud nejsou jasně stanoveny hranice. Co začíná jako nevinné sdílení, může postupem času vyvolat romantické nebo sexuální pocity, které komplikují situaci.

b) Žárlivost v partnerském vztahu

Pokud máte blízkého platonického přítele, může to vzbudit žárlivost u vašeho partnera. Tento pocit nemusí být vždy založený na reálné hrozbě, ale spíše na nejistotě nebo strachu ze ztráty. Pokud partner cítí, že je ohrožený vaším vztahem s platonickým přítelem, může to vyvolat napětí a konflikty ve vašem vztahu.

c) Společenské tlaky a očekávání

Ve společnosti často panuje názor, že přátelství mezi mužem a ženou je nemožné bez romantického podtextu. Tento tlak může způsobit, že se začnete dívat na své přátelství jinak, než tomu bylo na začátku, a to jen kvůli očekáváním okolí. Takový tlak může přátelství zkomplikovat nebo dokonce zničit.

4. Jak platonické přátelství udržet zdravé?

a) Stanovte jasné hranice

Klíčem k udržení zdravého platonického přátelství je jasná komunikace a stanovení hranic. Diskutujte otevřeně o tom, co pro vás oba přátelství znamená, a ujistěte se, že jste na stejné vlně. Udržujte hranice, které zabrání tomu, aby se přátelství vyvinulo do něčeho, co byste nechtěli.

b) Zapojte partnera

Pokud jste ve vztahu, je důležité, aby váš partner věděl o vašem platonickém přátelství. Zapojení partnera do některých společných aktivit může pomoci zmírnit žárlivost a vybudovat důvěru. Když váš partner pozná vašeho přítele a vidí, že mezi vámi není nic víc než přátelství, bude mít větší pocit bezpečí.

c) Udržujte si odstup v těžkých časech

Pokud cítíte, že se do přátelství začínají plížit romantické city, je nejlepší udělat krok zpět a přehodnotit situaci. Udržujte si odstup a zamyslete se nad tím, co od tohoto vztahu skutečně chcete, abyste se vyhnuli pozdějším komplikacím.

Závěrem

Platonické přátelství mezi mužem a ženou může existovat a může být obohacující, pokud jsou správně stanoveny hranice a pokud jsou všichni zúčastnění v tomto vztahu otevření a upřímní. Jako u každého vztahu, i zde je klíčová komunikace, vzájemný respekt a porozumění. Rizika jsou reálná, ale pokud jsou vědomě řízena, mohou být tato přátelství skvělým zdrojem podpory, růstu a hlubšího porozumění opačnému pohlaví.

Sledování partnerova telefonu bez jeho vědomí: Je to pro vztah jed?

Vztahy jsou postaveny na důvěře. Přesto se mnozí z nás někdy ocitnou v situaci, kdy nás hlodá nejistota. Možná nás trápí nejasné chování partnera, podezřelé zprávy nebo časté změny v jeho denním režimu. A tak nás napadne myšlenka: "Co kdybych se podíval/a do jeho telefonu?" Tento krok ale skrývá daleko více rizik než odpovědí. Pojďme se podívat na to, proč sledování partnerova telefonu bez jeho vědomí může být pro vztah nebezpečným krokem a jaké následky může mít.

1. Porušení důvěry: Nejhlubší rána ve vztahu

Důvěra je základním stavebním kamenem každého vztahu. Když se rozhodnete podívat do partnerova telefonu bez jeho vědomí, činíte krok, který tuto důvěru narušuje. I když možná hledáte potvrzení svých obav, realita je taková, že jakmile jednou překročíte tuto hranici, vrátit se zpět je velmi obtížné.

Důsledek: Pokud partner zjistí, že jste mu sledovali telefon, může to vést k hluboké ráně ve vašem vztahu. I kdyby vaše podezření byla oprávněná, způsob, jakým jste k nim došli, může být pro partnera neakceptovatelný. Vztah se pak ocitá na tenkém ledě, kde je každá další interakce zatížena pochybnostmi a podezřeními.

2. Paranoia místo řešení problémů

Sledování telefonu může být lákavé, když máte pocit, že něco není v pořádku. Jenže místo toho, aby to přineslo klid a jasnost, často to naopak zvyšuje paranoiu. Hledání „důkazů“ se může stát obsedantní činností, která vás pohltí a odvede pozornost od skutečných problémů ve vztahu.

Důsledek: Místo řešení základních problémů ve vztahu, jako je komunikace nebo společné trávení času, se můžete stát posedlí sledováním partnerových aktivit. To nejen že váš vztah nevyřeší, ale ještě více ho to oslabí.

3. Soukromí je právo, ne privilegium

Každý z nás má právo na soukromí, a to i v partnerském vztahu. Mobilní telefon je často velmi osobní prostor, kde jsou nejen zprávy, ale také myšlenky, poznámky a další soukromé informace. Když si tento prostor navzájem nechráníme, dáváme najevo, že si nevážíme partnerova práva na soukromí.

Důsledek: Pokud se do partnerova telefonu díváte bez jeho vědomí, porušujete nejen jeho soukromí, ale i vlastní integritu. Tímto krokem signalizujete, že nevěříte ani jemu, ani sami sobě, že byste zvládli situaci jinak.

4. Alternativní řešení: Jak na pochybnosti správně?

Namísto sledování telefonu je klíčové zaměřit se na otevřenou a upřímnou komunikaci. Pokud máte pocit, že ve vztahu něco nefunguje, je důležité o tom mluvit. Vyjádřete své obavy a pocity bez obvinění a vytvářejte prostor, kde se může partner cítit bezpečně sdílet své myšlenky a pocity.

Tip: Můžete začít třeba slovy: „Poslední dobou se cítím nejistě a mám pocit, že mezi námi něco není v pořádku. Rád/a bych si o tom s tebou promluvil/a, abychom zjistili, co můžeme udělat pro zlepšení.“

5. Kdy je potřeba odborná pomoc?

Někdy je nejistota ve vztahu natolik silná, že sami nedokážeme najít správnou cestu. V takových případech může být vhodné vyhledat pomoc odborníka, který vám pomůže identifikovat příčiny problémů a najít zdravé způsoby, jak je řešit.

Důsledek: Terapie nebo párové poradenství může vztah posílit a vrátit do něj ztracenou důvěru a komunikaci, kterou sledování telefonu nikdy nezajistí.

Závěrem

Sledování partnerova telefonu bez jeho vědomí je krokem, který může mít dalekosáhlé a negativní dopady na váš vztah. I když vás mohou svádět pochybnosti a nejistota, je důležité si uvědomit, že tímto jednáním narušujete základní principy vztahu – důvěru, respekt a soukromí. Namísto hledání odpovědí v telefonu se zaměřte na posilování komunikace a vzájemného porozumění. V konečném důsledku to přinese daleko více užitku než jakákoli tajná kontrola zpráv a hovorů.

Jaký vliv má zaměstnání na partnerské vztahy? Rozluštění rovnice mezi prací a láskou

Vztahy a zaměstnání – dva aspekty života, které se neustále prolínají, ale přitom často vyvolávají dilemata. Na první pohled by se mohlo zdát, že práce a láska jsou oddělené světy, ale pravda je taková, že zaměstnání může zásadně ovlivnit kvalitu našeho partnerského vztahu. Jak tedy různé typy zaměstnání ovlivňují partnerské vztahy? A jak můžeme udržet rovnováhu mezi kariérou a osobním životem?

1. Práce s vysokou pracovní zátěží a dlouhou pracovní dobou

Jedním z nejvýraznějších faktorů, které mohou ovlivnit vztahy, je pracovní zátěž. Lidé, kteří mají povolání s vysokým stresem, dlouhou pracovní dobou nebo častými přesčasy, často čelí výzvám při udržování kvalitního vztahu. Když je člověk neustále v pracovním módu, může to vést k pocitu vyhoření, nedostatku energie a zájmu o partnera. Často se stává, že práce zasahuje i do volného času, což způsobuje, že jeden z partnerů se cítí zanedbáváný a nedoceněný.

Tip pro vyvážení: Důležité je stanovit si jasné hranice mezi prací a osobním životem. Zkuste si vyhradit alespoň jeden den v týdnu, kdy budete věnovat čas pouze partnerovi, bez jakýchkoli pracovních povinností.

2. Práce na směny a nepravidelná pracovní doba

Nepravidelná pracovní doba, například při práci na směny, může způsobit rozkol v partnerském vztahu. Když jeden z partnerů pracuje v noci a druhý přes den, společně strávený čas se rapidně zkracuje. Toto rozdělení času může vést k pocitům osamělosti a nedostatečné komunikace, což jsou jedny z klíčových prvků zdravého vztahu.

Tip pro vyvážení: Je důležité hledat společné chvíle, i když jsou krátké. I malé rituály, jako společná snídaně nebo telefonát před spaním, mohou posílit vzájemné pouto.

3. Práce na volné noze (freelancing) a podnikání

Podnikatelé a freelanceři čelí specifickým výzvám, které mohou ovlivnit jejich partnerské vztahy. Ačkoli může být pracovní doba flexibilní, tato flexibilita často znamená, že práce nikdy nekončí. Neustálý tlak na výkonnost a úspěch může vést k přetížení a stresu, který se přenáší i do osobního života.

Tip pro vyvážení: Stanovte si pevnou pracovní dobu a dodržujte ji. Naučte se také delegovat a věřit, že ne vše musíte udělat sami. Partnerovi také pravidelně vysvětlujte svou pracovní situaci, aby pochopil vaše pracovní nasazení.

4. Práce v pomáhajících profesích

Profese jako zdravotníci, učitelé či sociální pracovníci často nesou emocionální zátěž, která může proniknout do osobního života. Neustálé setkávání s lidským utrpením nebo těžkými osudy může způsobit, že si tyto emoce přineseme domů, což může negativně ovlivnit náladu a atmosféru ve vztahu.

Tip pro vyvážení: Naučte se techniky, jak se po práci „odpojit“. Může jít například o pravidelný sport, meditaci nebo čas strávený v přírodě. Sdílení emocí s partnerem je důležité, ale pamatujte, že váš domov by měl být především místem odpočinku a pohody.

5. Práce z domova (home office)

Home office je fenoménem poslední doby, který přináší své výhody, ale také úskalí. Když pracujeme z domova, může být obtížné oddělit pracovní a osobní život, což může vést k tomu, že jsme myšlenkami stále „v práci“. To může vést ke konfliktům, pokud partner očekává, že se po pracovním dni plně zapojíme do domácích aktivit a rodinného života.

Tip pro vyvážení: Stanovte si doma jasný pracovní prostor, kde budete vykonávat své pracovní povinnosti, a po skončení pracovní doby tento prostor opustíte. Mějte pevný rozvrh a zkuste ho co nejpřísněji dodržovat.

Závěrem

Každý typ zaměstnání přináší do vztahu své specifické výzvy. Klíčem k úspěšnému balancování mezi prací a partnerským životem je komunikace, vzájemná podpora a schopnost stanovit si hranice. Neexistuje univerzální recept na úspěšný vztah, ale vědomí toho, jak naše zaměstnání ovlivňuje osobní život, nám může pomoci vyvarovat se zbytečných konfliktů a posílit vzájemné pouto. Pamatujte, že kvalita vztahu není o kvantitě společně stráveného času, ale o tom, jak tento čas využijeme.

Manipulace u dospívajících

Manipulace jsou jedním z běžných nástrojů, které děti i adolescenti používají ke získání kontroly nad svým okolím. Mohou se projevovat v různých formách, jako jsou lhaní, vyhrožování, vydírání nebo využívání pocitů viny u druhých.

Manipulace mohou být pro dospívajícího způsobem, jak získat kontrolu nad situací, když se cítí bezmocní nebo nejistí. Může to být také způsob, jak získat pozornost nebo získat to, co chtějí, bez ohledu na to, jak to ovlivní ostatní.

Je důležité naučit dospívajícího, jak se vyrovnávat se svými emocemi a jak najít zdravé způsoby, jak se vyjádřit a vyjádřit své potřeby.

Zdravá komunikace a respekt jsou klíčové pro vytvoření pozitivního a funkčního vztahu. Pokud se zdá, že manipulace jsou součástí vztahu, je důležité hledat pomoc od odborníka.

Šikana v kolektivu

Šikana ve škole (či jiném kolektivu) je vážným problémem, který může mít dlouhodobé důsledky pro dospívající. Pokud se váš teenager stane obětí šikany ve škole, je důležité se s ním o této situaci otevřeně bavit a nabídnout mu podporu.

Zde je několik tipů, jak můžete pomoci svému dospívajícímu, který je vystaven šikaně ve škole:

  1. Poskytněte dospívajícímu prostor k vyjádření. Nechte ho mluvit o svých pocitech a projevit svůj názor na situaci. Poslouchejte ho bez odsuzování a nevnucujte mu svůj pohled.
  2. Nabídněte podporu. Řekněte dospívajícímu, že vás jeho situace trápí a že mu chcete pomoci. Není nutné řešit situaci sami, můžete kontaktovat školu nebo organizace specializované na šikanu.
  3. Podporujte sebevědomí. Šikana může mít negativní dopad na sebevědomí dospívajícího. Pokuste se mu pomoci zlepšit jeho sebevědomí a pocit kontroly nad situací.
  4. Ujistěte dospívajícího, že není viníkem. Je důležité mu sdělit, že není příčinou šikany, a že si nezaslouží být vystaven takovému chování.
  5. Zvažte konzultaci s odborníkem. Pokud má vaše dítě problém se šikanou ve škole, může být užitečné vyhledat odbornou pomoc, jako je například psycholog nebo terapeut, kteří se specializují na podporu dospívajících.

Kritika u dětí a dospívajících

Kritika může být pro dospívající dítě velmi obtížná, protože právě v této fázi života prochází mnoha změnami a hledá své místo ve světě. Kritika může vést k pocitu nejistoty, frustrace a snížení sebevědomí, což může mít negativní dopad na jeho duševní zdraví a sebevědomí.

Je důležité si uvědomit, že kritika není vždy negativní a může být užitečná, pokud je konstruktivní a založená na pozitivní motivaci. Pokud kritizujete své dítě, snažte se, aby kritika byla zaměřena na chování a ne na osobnost vašeho dítěte. Důležité je také, aby byla konkrétní a uváděla možnosti, jak danou situaci zlepšit.

Kromě toho je důležité vyhnout se nadměrné kritice a být k dítěti podporující. Ujistěte své dítě, že ho máte rádi a že ho podporujete při jeho úsilí dosáhnout svých cílů. Berte na vědomí jeho úspěchy a povzbuzujte ho, aby se učil z neúspěchů.

Je také důležité mluvit s dítětem o tom, jak se cítí. Zeptejte se ho, jak se cítí ohledně kritiky, kterou dostává, a buďte pro něj dostupní, pokud bude chtít mluvit o svých pocitech. Pokud máte pocit, že se dítě nedokáže s kritikou vyrovnat, neváhejte vyhledat profesionální pomoc, jako je například terapie.

V každém případě buďte trpěliví a podporujte své dítě. Dospívající roky jsou náročné pro každého a vaše podpora může být pro dítě klíčová pro jeho sebevědomí a duševní zdraví.

Emoční zdraví u dospívajících

Emoční zdraví je velmi důležité pro všechny lidi, a zvláště pro dospívající, kteří procházejí mnoha fyzickými a emocionálními změnami. Emoční zdraví zahrnuje schopnost zvládat stres, řešit problémy, komunikovat s ostatními a udržovat pozitivní vztahy.
Následující tipy mohou pomoci dospívajícím zlepšit jejich emoční zdraví:

  1. Vyjadřování emocí: Dospívající by měli být povzbuzováni, aby sdíleli své emoce s ostatními. Je důležité poskytnout jim bezpečné prostředí, kde si mohou promluvit o svých pocitech a potřebách.
  2. Zvládání stresu: Dospívající by měli být učeni zvládat stres a řešit problémy konstruktivně. Můžete je například naučit různé techniky relaxace, jako je meditace nebo hluboké dýchání.
  3. Podpora fyzického zdraví: Zdravý životní styl, který zahrnuje pravidelnou fyzickou aktivitu, zdravou stravu a dostatečný spánek, může pomoci zlepšit emoční zdraví dospívajících.
  4. Sociální interakce: Dospívající by měli mít možnost navštěvovat aktivity, které jim umožní setkávat se s lidmi stejného věku a budovat pozitivní vztahy.
  5. Pozitivní myšlení: Pomáhejte dospívajícím nalézt pozitivní aspekty svého života a rozvíjet optimismus a pozitivní myšlení. Můžete například podporovat dospívajícího, aby si každý den napsal tři věci, za které je vděčný.
  6. Hledání pomoci: Pokud dospívající prochází obtížným obdobím, měli by být povzbuzeni k hledání pomoci. Může se jednat o návštěvu terapeuta, poradce, nebo rozhovor s rodinným přítelem nebo příbuzným.

Je důležité si uvědomit, že dospívající jsou v období, kdy se učí a rozvíjejí své emoční zdraví.
Je tedy důležité poskytnout jim podporu a prostor, který potřebují, abychom jim pomohli být šťastnější a zdravější.

Přejídání se a záchvatovité jedení u teenagerů

Pokud má vaše dítě tendenci přejídat se a jíst příliš mnoho, může být toto chování způsobeno různými faktory. Některé z možných příčin jsou stres, nuda, emocionální problémy, nesprávné stravovací návyky a nedostatek fyzické aktivity.

Zde je několik tipů, jak pomoci vašemu dítěti:

  1. Pomozte mu najít jiné způsoby, jak se uvolnit a zvládat stres nebo nudu. Můžete s ním například hledat nové koníčky, které ho budou bavit a rozptylovat.
  2. Ujistěte se, že má vaše dítě dostatek fyzické aktivity, aby mu pomohla uvolnit stres a zlepšit jeho náladu.
  3. Snažte se omezit jeho přístup ke škodlivým potravinám, jako jsou sladkosti a nezdravé občerstvení.
  4. Vytvořte mu zdravé stravovací návyky, jako jsou pravidelné jídla a výběr zdravých potravin s dostatečným přísunem bílkovin, vlákniny a zdravých tuků.
  5. Pokud se problém s nadměrným přejídáním prohlubuje, je vhodné vyhledat pomoc od odborníka, například psychologa nebo výživového poradce.

Sebepoškozování u dospívajících

Sebepoškozování u dospívajících je velmi závažným problémem a je důležité s ním zacházet velmi opatrně. Pokud si všimnete, že vaše dítě trpí sebepoškozováním, je důležité mu poskytnout podporu a pomoci mu získat odbornou pomoc. Níže uvádíme několik rad, co můžete v těchto závažných situacích udělat:

  1. Buďte trpěliví a podporujte své dítě. Je důležité ukázat dítěti, že ho máte rádi a podporujete ho, i když se cítí špatně.
  2. Neodsuzujte dítě za jeho chování. Je důležité dát dítěti najevo, že ho sice neschvalujete, ale že ho stále milujete.
  3. Vyhledejte odbornou pomoc. Je důležité poradit se s odborníkem, jak dítěti pomoci. Může se jednat o psychologa, psychiatra nebo terapeuta.
  4. Pokud se dítě sebepoškozuje opakovaně, je nutné zajistit mu okamžitou lékařskou pomoc.
  5. Snažte se najít příčinu, proč se dítě sebepoškozuje. Někdy se jedná o psychické problémy, například deprese, úzkost, traumata z minulosti nebo problémy v rodině.
  6. Pokud se dítě sebepoškozuje kvůli stresu, pomůže mu najít způsob, jak se uklidnit a zvládat stres. To může zahrnovat cvičení, meditaci nebo jiné relaxační techniky.

Je důležité si uvědomit, že sebepoškozování může být pro dítě velmi nebezpečné a v některých případech může vést až k sebevraždě. Proto je důležité včas reagovat a zajistit dítěti potřebnou pomoc a podporu.

🎄Vánoční dárky udržitelně? Víme, jak!

Nechcete ulovit originální kousky, kterými pod stromečkem🎄 obdarujete 🎁 svoje 👭 👫blízké❓ Nebo si nechcete obměnit vlastní šatník❓ Jednoduše a bez starostí❓
❌Tak to pak nečtěte dál! ❌
👆🏻👆🏻👆🏻👆🏻👆🏻👆🏻👆🏻
❗️Kdybyste četli, dozvěděli 💡byste se, že v Genesis e-shopu můžete:
🌐 💰prodat oblečení 👗👕, obuv 👢👠, doplňky 👜💍 i knihy 📚 – a to s poštovným 📩 zdarma!
🌐 🛍️💳nakoupit unikátní kousky, které nemá jen tak každý!
🌐 🐖ušetřit peníze, protože ceny jsou tu víc než příznivé
🌐 s registrací v eshopu získat i možnost první objednávky s 25% slevou
🌐 podpořit udržitelnou slow fashion ☯️♻️
🌐 potěšit planetu 🌍
A to není vše! Mrkněte do e-shopu a uvidíte sami 🛒<3

https://www.genesis-eshop.cz?referral_code=BTiHWFsglD

Rekonstrukce nebo rozvod

Kdo by řekl, že rekonstrukce bytu nebo domu může být ve vztahu zkouškou trpělivosti. Rekonstruovat může být vzrušující, ale zároveň jedno z nejnáročnějších období. Stejně jako se snažíte udržet harmonii při opravách, i ve vztahu je důležité hledat rovnováhu. Pojďme se společně podívat na pár triků, jak udržet lásku i během bourání zdí!

-       Plán A (a B a C)

Stanovit si jeden společný plán je recept na šťastné manželství. Ale nemít v záloze i rezervní už může být na rozvod. Ujistěte se, že si rozumíte, máte společnou představu o rekonstrukci a očekávání výsledku. 

Nestačí totiž jenom říct, že nové zdi či podlahy budou světle hnědé. Ve světě změn je totiž téměř všechno možné. Může se stát, že po tom, co s vypětím všech sil dokončíte úpravy vašeho příbytku, vám partnerka vmete do tváře, že podlaha v obýváku přece měla být dřevěná, a v chodbě mělo být něco, co se snadno uklízí (například laminát)

-       Humor a tolerance

Zde platí zlaté pravidlo: Humor je záchranná vesta při zoufalých pokusech najít tu správnou barvu a strukturu zdí nebo podlah. Během rekonstrukce budete vystaveni velkému stresu, ale zároveň to bude možnost poznat při nezdarech vaši toleranci a schopnost improvizovat. Tady se ukáže skutečná síla vašeho vztahu. 

Smějte se společně nezdarům, užívejte si chaosu kolem plnými doušky, nebojte se s úsměvem povolat profesionály, pokud jste v koncích.
Zlí jazykové tvrdí, že pokud pár zvládne položit novou podlahu, tak už zvládne všechny výzvy, které na vás během rekonstrukce čekají. Ať už je to hledání správného materiálu, precizní měření nebo společné řešení neočekávaných komplikací. Zároveň když je váš domov kvůli rekonstrukci neobyvatelný a musíte bydlet u tchýně, tam se teprve ukáže váš práh tolerance.

To, jak spolu budete řešit tuto situaci, může odhalit mnoho o vašem vztahu a jeho odolnosti vůči nepříznivým okolnostem. Stejně jako je klíčové zvolit správný stavební materiál, je klíčové zvolit cestu, jak se vyrovnat s nástrahami rekonstrukce.
Uvidíte, že to, co na první pohled vypadá jako obří problém, může být ve skutečnosti to, co váš vztah posílí.

-       Společné kompromisy

Představte si - místo zalité slunečními paprsky, vysoké stropy, vůni dřevěné podlahy a prostor kde se cítíte oba šťastný. Ideální hnízdečko lásky, že? A teď si představte, jak chcete, aby toto útulné místo odráželo i vaše jedinečné pouto. Ideálně pojměte rekonstrukci jako společný projekt, ke kterému oba přiložíte ruku k dílu. Rozhodněte se, co je pro obě strany důležité - barva zdí, výběr nábytku a dekorací. Ale plánování nekončí jen u konkrétních věcí. Je to také o sdílené vizi, vzájemném naslouchání a respektování toho, co pro oba znamená domov.

Naučte se vyjednávat: Když bude na něčem partner hodně trvat, tak ideálně to vyměňte za něco, čeho by se pro změnu nevzdal ten druhý. Takže pokud on trvá na šedé vinylové podlaze, tak pak, aby se vyšlo vstříc vám, v kuchyni bude podlaha ve francouzském stylu.

Rekonstrukce bytu se může zdát pro vztah jako zkouška ohněm, kdy se setkáte s životními rozhodnutími, volbami a společnými kompromisy. Ale koukněte se na to z jiné perspektivy. Rekonstrukce nabízí nejen možnost přeměny prostoru, ale přináší nový nádech do vašeho partnerského vztahu. Když společně přemýšlíte o barvách stěn, typu podlahy, uspořádání nábytku a výběru dekorací, děláte více než jen proměnu domácnosti. Stavíte zcela nové základy pro společné momenty a zážitky.

A ano, rekonstrukce znamená dočasný nepořádek a občasné neshody, ale každý hřebík, který společně zatlouknete, může symbolizovat pevné pouto, které spolu budujete.

Od dřeva k lásce

Když přijde řeč na rekonstrukci, většina z nás si hned představí nekonečný štos papírů, stavební povolení a bolavou peněženku. Děsivé, že? Nejen rekonstrukce bývá složitá. Navazování vztahů také není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Každý máme v hlavě představu, jak by náš vysněný protějšek měl vypadat, jak by se měl chovat, mluvit s naší maminkou nebo jaké by měl mít zájmy a koníčky. 

Tyto požadavky mohou ovlivnit náš milostný život. Proto musíme pečlivě zvážit každý krok našeho výběru. 

Výběr partnera je jako když vybíráte podlahu - každý sebemenší detail má svůj význam a jeho chování závisí na tom, jak si budete společně rozumět. Každý krok ke správnému partnerovi je jako položení jedné parkety. Každá parketa má své místo a když ji položíte správně, jste na cestě ke spokojenému a trvalému vztahu. 

Nevěříte? Tak se na to pojďme společně podívat.

Krok 1: Výběr materiálu

Když si vybíráte novou podlahu, zkoumáte různé materiály. Jestli do ložnice nebude lepší laminát či vinyl a zda v béžové, tmavě hnědé či světlé barvě. Zkrátka, máte tolik možností výběru.

Tak proč by to nemělo platit i při výběru partnera? 

Zkuste si uvědomit, jaké hodnoty a vlastnosti jsou pro vás důležité. Může to být například postoj k dětem, práci či budoucnosti. Stejně jako u rekonstrukce si nebudete možná hned ze začátku vším jistí, ale pomůže vám to si uvědomit co oba od života očekáváte.

Krok 2: Vzor, který ladí

Při výběru povrchu a barvy dbáte na to, aby podlaha jako celek ladila s celým interiérem. Přeci chcete, aby váš dům byl krásný a útulný. 

Vzhled domova je velmi důležitý, ale při výběru partnera vzhled zas až tak zásadní není. 

Samozřejmě, že vás druhá polovička musí přitahovat, ale počáteční vzrušení (věřte-nevěřte) časem opadne. 

Z dlouhodobé perspektivy je tedy zásadní, jak si rozumíte, jaké máte společné koníčky a zájmy. Pomůže to nejen prolomit ledy, ale stejně jako u položení parket vás celkový výsledek bude provázet velkou část života.

Krok 3: Výdrž a snadná údržba

Když stojíte před výběrem nové podlahy, myslíte na to, aby byla praktická, odolná a snesla každodenní výzvy. Zablácené boty, vytírání či šoupání židlí. 

Totéž platí i pro výběr partnera. Většina párů občas zažívá krušné momenty, proto hledejte partnera takového, který se umí postavit problémům čelem, který si stojí za svými slovy a své sliby vždy dodrží. 

Samozřejmě málokdo touží strávit hodiny uklízením, a proto i hledáme ten typ podlahy, který se snadno udržuje. Stejně tak je skvělé mít po boku někoho, se kterým jsou jakékoliv potíže vyřešeny rychle, s chladnou hlavou, a hlavně s nadhledem a humorem.

Krok 4: Zvážení dlouhodobé investice

Takové položení nové podlahy je investice do vašeho domova. Stejně tak je správný výběr partnera investicí do vašeho budoucího života. Hledejte někoho, s kým budete moci růst, plánovat, bude vás obohacovat.

A ať už stojí před výběrem lina, dřeva nebo partnera, vždy si dejte načas, nedělejte ukvapená rozhodnutí, a hlavně poslouchejte své srdce.

Koneckonců dobrá podlaha i dobrý partner jsou tím, co tvoří pevný základ. 

Není rekonstrukce jako vztah, nebo obráceně?

Víte, co mají společného vztahy a rekonstrukce bytu? Možná byste řekli, že nic, ale pravda může být stejně nečekaná jako sníh v létě. 

1.     Plány, plány a zase ty plány

Kdo by to řekl, že naplánovat rekonstrukci vyžaduje stejnou dávku energie jako naplánovat dovolenou, svatbu či pouhý rodinný výlet. Oba případy vyžadují rozumné a pevné rozhodnutí, jinak by se mohly zbořit jako domeček z karet. A to nechceme, že? Takže plánujte!

2.     Nečekaná překvapení

Říká se, že život je plný překvapení, ale co když to samé lze říci i o rekonstrukci? Kdo by si myslel, že pod samotnou podlahou se mohou objevit skrytá tajemství, stejně jako ve vztahu. Která akorát číhají na správný moment, aby vyplavali na povrch. 

3.     Pevný základ

Rekonstrukce a vztahy potřebují pevný a stabilní základ. Takže ať už stavíte strop, pokládáte podlahu nebo si s partnerem budujete důvěru. Pevná základna je zárukou, že to, co budujete vydrží i hurikán. Nikdo nechce, aby se vaše láska zřítila kvůli slabým, mělkým či špatným základům.

4.     Detaily a hřejivé maličkosti

Stejně jako malý obrázek na stěně má moc změnit celkovou atmosféru místnosti, tak i drobné zdvořilosti jako letmý polibek na čelo nebo poklona ovlivní dynamiku vztahu. Zkrátka každičký detail má svůj význam, ať už je to nová podlaha v obýváku nebo sladký úsměv na partnerových rtech.

5.     Někdy se to zkrátka zřítí

I když se ze všech sil snažíme, někdy prostě věci nevycházejí dle našich představ. A stejně jako vztahy zažívají nešťastné konce, tak i položení nové podlahy může skončit nezdarem. Ale nezoufejte! Každý neúspěch nás učí být silnější. Jen se nesmíme vzdávat.

Takže ano. I když to může znít na první moment zcela nesmyslně, při bližším zkoumání se může ukázat, že oprava či proměna vašeho domova a partnerské vztahy mají více společného, než byste mysleli. I každá parketa má svou podstatu a místo až nakonec vytvoří celkový obraz.

A ať už začínáte nový vztah či se snažíte renovovat ten stávající, pamatujte, právě tyto podobnosti nám připomínají, že každý vztah, stejně jako dům, mohou mít praskliny. Ale tyto trhliny nemusí znamenat konec. 

Jsou to spíše výzvy, kterým musíte čelit abyste následně posílili společné vazby.

Vztahy a práce - Jak pracovní prostředí formuje naše vztahy

Práce, práce, práce...

V moderním světě strávíme většinu svého času v pracovním prostředí. Práce ovlivňuje naše životy nejen z hlediska kariérního růstu, ale také z hlediska našich vztahů. Jak práce formuje naše vztahy? Jak pracovní prostředí ovlivňuje naši interakci s ostatními? V tomto článku se zaměříme na to, jak práce formuje naše vztahy a jak tyto vztahy ovlivňují naše životy.

#VztahyAPráce #ZdravéVztahy #RovnováhaMeziPracíAZivotem #Inspirace #BudováníVztahů

Kolegialita a spolupráce

Pracovní prostředí často poskytuje příležitost k navázání nových vztahů. Kolegialita a spolupráce jsou klíčové faktory, které utvářejí příjemnou pracovní atmosféru. Spolupráce a sdílení nápadů s kolegy nás mohou inspirovat a posílit naše pracovní výsledky. Vytváření přátelských vztahů s kolegy může také přispět k naší celkové spokojenosti v práci.

Konflikty a jejich řešení

Pracovní prostředí může také přinést konflikty a napětí. Rozdílné názory, rozporuplné priority nebo komunikační problémy mohou vést k napětí mezi kolegy. Je důležité se naučit konflikty řešit konstruktivně a hledat společné řešení. Otevřená komunikace a schopnost naslouchat jsou klíčové dovednosti pro řešení konfliktů v pracovním prostředí.

Vztahy s nadřízenými a podřízenými

Vztahy s nadřízenými a podřízenými mají velký vliv na naše pracovní prostředí. Dobrá komunikace, respekt a vzájemné porozumění jsou klíčové pro úspěšnou spolupráci v rámci hierarchie. Důvěra a podpora ze strany nadřízených mohou posílit naši motivaci a přispět k našemu profesnímu růstu. Naopak, nedostatek podpory nebo nevhodné vedení může vést k frustraci a nespokojenosti.

Pracovní stres a vyhoření

Pracovní prostředí, které je plné stresu a tlaku, může negativně ovlivnit naše vztahy. Vys

oké pracovní tempo, neustálý stres a nedostatek rovnováhy mezi prací a osobním životem mohou vést k vyhoření. Vyhoření nás nejenom ovlivňuje na pracovišti, ale také se promítá do našich vztahů. Když jsme vyhořelí, můžeme být podráždění, unavení a nedostatečně se věnovat našim blízkým. Je důležité si uvědomit důsledky pracovního stresu a vyhoření na naše vztahy a aktivně pracovat na prevenci a řízení stresu.

Vliv práce na časovou a emocionální dostupnost

Práce často zaberá velkou část našeho času a energie, což může ovlivnit naši časovou a emocionální dostupnost pro naše vztahy. Když jsme neustále zaměstnáni prací, můžeme mít jen omezený čas na společné aktivity a komunikaci s našimi blízkými. Nedostatek času a pozornosti může vést k pocitu opomíjení a narušení důvěry ve vztahu. Je důležité si uvědomit potřebu vyčlenit si čas pro naše vztahy a být emocionálně přítomní pro naše blízké.

Naléhavost vytváření rovnováhy

Zachování rovnováhy mezi prací a vztahy je klíčové pro naši celkovou pohodu a šťastný život. Musíme si uvědomit, že naše vztahy potřebují péči a čas stejně jako naše pracovní povinnosti. Je důležité aktivně pracovat na vytváření rovnováhy a stanovovat si zdravé hranice mezi prací a osobním životem. To zahrnuje prioritizaci vztahů, plánování společných aktivit a vyhrazení si času pro odpočinek a regeneraci.

A co s tím?

Vztahy a práce jsou dvě neodmyslitelné složky našeho života. Jak pracovní prostředí formuje naše vztahy závisí na mnoha faktorech, včetně kolegiality, konfliktů, vztahů s nadřízenými a podřízenými, pracovního stresu a vyhoření. Je důležité si být vědomi vlivu práce na naše vztahy a aktivně pracovat na jejich udržení a posílení. Najít rovnováhu mezi prací a soukromím, to je ta největší výzva!

Vztahy a práce - Jak práce ovlivňuje naše vztahy?

Kdy práce překračuje hranice vztahů: Vliv pracovního stresu a nevyváženosti

🌟V dnešní uspěchané době se pracovní život stává stále dominantnější součástí našich životů. Nevyhnutelně tak ovlivňuje i naše vztahy s blízkými, partnerem a rodinou. Jak se práce promítá do našich vztahů? Jak pracovní stres a nedostatek rovnováhy mezi prací a osobním životem ovlivňují naše vztahy? V tomto článku se podíváme na to, jak práce může překročit hranice vztahů a jak najít rovnováhu pro zdravé a harmonické soužití.

#vztahyaprace #pracovnivztahy #rodinnavztahy #spolecnacesta #komunikace #rovnovaha #zdravevztahy #odpusteni #peceosebe #inspirace #kreativita #influencer
Vztahy a práce.
Autor fotografie: Ketut Subiyanto

Vliv pracovního stresu na naše vztahy

Pracovní stres je jedním z hlavních faktorů, které mohou negativně ovlivnit naše vztahy. Neustálý tlak, deadliny a vysoké očekávání nás mohou přivést na pokraj vyčerpání. Když se vrátíme domů, často už nemáme dostatek energie na to, abychom se plně věnovali svým blízkým. Naše partnerství trpí nedostatkem komunikace a emocionální nedostupností. Vztahy se stávají povrchními a zbavenými hlubšího propojení.

Nedostatek rovnováhy mezi prací a osobním životem

Dalším důležitým faktorem je nedostatek rovnováhy mezi prací a osobním životem. Dlouhé pracovní hodiny a neustálá dostupnost prostřednictvím technologií nám brání ve vytváření zdravého a harmonického soužití. Naše rodiny a partneři se cítí opomíjeni a nedoceněni. Nedostatek času stráveného spolu může vést k vzdálenosti a rozpadu vztahů. Je důležité najít rovnováhu mezi prací a osobním životem, abychom mohli být šťastní jak v práci, tak v našich vztazích.

Naléhavost komunikace a vytváření hranic

Komunikace je klíčem k úspěšnému řešení všech problémů ve vztazích. Musíme se naučit otevřeně hovořit o svých pracovních záležitostech se svými partnery. Je důležité, aby náš partner rozuměl našim pracovním výzvám a aby nám poskytoval podporu. Společně můžeme hledat způsoby, jak si vyhradit čas pro sebe a pro vztahy, a stanovit zdravé hranice mezi prací a osobním životem.

Péče o sebe sama, vytváření hranic.
Autor fotografie: energepic.com

Péče o sebe a péče o vztahy

Abychom mohli mít zdravé vztahy, musíme se také postarat o sebe. Musíme si uvědomit, že jsme nejen pracovními profesionály, ale také jedinci s emocemi a potřebami. Je důležité si vyhradit čas na odpočinek, relaxaci a self-care. Když se cítíme dobře a plní energie, můžeme více investovat do našich vztahů a poskytovat podporu našim blízkým.

Vytváření společných zájmů a aktivit

Společné zájmy a aktivity mimo pracovní prostředí mohou posílit naše vztahy. Snažte se najít společné aktivity, které vás oba baví a přináší radost. To může být společné cvičení, vaření, procházky nebo třeba výlety. Tímto způsobem budujeme společné zážitky a posilujeme propojení mezi sebou.

Co si z toho vezmeme?

Vztahy a práce jsou dvě důležité složky našeho života. Je nevyhnutelné, že se vzájemně ovlivňují. Je však v našich rukou, jaký vliv tomuto vzájemnému ovlivňování dovolíme mít. Musíme se aktivně snažit najít rovnováhu mezi prací a osobním životem, komunikovat s našimi partnery a vyhledávat společné zájmy a aktivity. Jen tak můžeme vytvořit zdravé a harmonické vztahy, které nám budou sloužit jako opora a zdroj štěstí.

VYDRŽ!

Dětská duše ztracená v dnešním světě, rodič ztracený v pocitech dítěte...

Pro rodiče není nic horšího než pohled do bolavé duše vlastního dítěte. Utrpení, které probíhá na dvou frontách. Jak ulevit od trápení milované ratolesti? A kdo pomůže mně, abych tu pro něj mohl/a být? 

Stále máme v sobě zakořeněný mýtus, že dětství je tím nejveselejším a nejvíc bezstarostným obdobím. Co by taky mohlo malé dítě trápit…? 

Ty ale doma vidíš něco diametrálně odlišného. Tvoje dítě chodí po bytě jako tělo bez duše, bez nálady. Nemá chuť k jídlu, nebo naopak trpí nekontrolovatelným přejídáním. Je často unavené, bolesti hlavy a břicha jsou na denním pořádku. Škola není prioritou, pozoruješ zhoršené soustředění i prospěch. Cítíš, jak se ti vzdaluje a modlíš se, aby ti neuteklo ze života úplně.

Dáváš si to za vinu a zoufale se snažíš zapojit dítě do běžného chodu domácnosti. Nevíš, jak ho přimět mít zas chuť žít, jak ho to naučit. Bojíš se o jeho zdraví, máš strach, že by si mohlo ublížit. Zase. Dochází ti síly i naděje. V hlavě máš katastrofické scénáře pokaždé, když se ti včas neozve, když nezvedne telefon. Jsi paranoidní, unavená/ý, často nevíš, jak dál.

VYDRŽ! Podpůrná skupina pro rodiče dětí s psychickými potížemi.

VYDRŽ! Nevzdávej to a vyhledej pomoc. Nejen pro dítě, ale i pro sebe. Je v pořádku si říct, že na to nestačíš, nebuď na to sám. 

Spoj se s rodiči, kteří to mají podobně. 

Vzdělávej se v této oblasti. 

Mluv. 

Mlč. 

KŘIČ! 

Cokoliv, jen ukaž té ztracené dušičce, že je v pořádku se takhle cítit, a že tu jsi pro ni. 

Říká se, že život není lehký. To život s depresí není lehký. Ale ty tu jsi, tvoje dítě tu je. Musíš bojovat za dva. Bojujte společně.

Bojuj!

Rozhodně to nevzdávej. 

VYDRŽ!

Můžeš se připojit do facebookové skupiny pro podporu rodičů, kteří podobné situace řeší.

Nebo můžeš skupinu přímo finančně podpořit.

Děkujeme!

Je životně důležité, aby rodiče dětí s psychickými potížemi měli přístup k podpoře, poradenství a odborné pomoci, aby dokázali efektivně zvládat stresové situace a pomoci svým dětem.
Proto vás chceme vyzvat k podpoře skupiny VYDRŽ!, která se věnuje podpoře rodičů dětí s psychickými potížemi. Tato skupina nabízí rodičům podporu, poradenství a rady ohledně zvládání každodenních výzev.
Vaše podpora může pomoci zajistit, že tato skupina bude brzy moci prostřednictvím odborníků poskytovat i bezplatnou psychologickou pomoc pro rodiče, kteří se snaží zvládnout náročné situace spojené s psychickými potížemi svých dětí.
Pokud tedy cítíte, že byste rádi přispěli k této věci, neváhejte se zapojit a podpořit vznik této důležité služby. Vaše pomoc může udělat velký rozdíl v životech mnoha rodin.
Děkujeme za vaši podporu.

Rockstar!

To nejhorší máme za sebou, studentík síce po nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství nabral na síle a podnikal psí kusy, které si dokáže představit málokdo. Ale to by byl jiný příběh zabíhající do zákoutí rodinného práva, smluv, dohod, soudů, kolizních opatrovníků a psychoterapie. O tom ale někdy jindy. Teď bychom se měli bavit!

A taky že se budeme, držte si klobouky!

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Studentík - manipulátor mě držel pod krkem (vlastně doslova), nakrátko a sám dělal velké věci. Hnusné věci. Týral, vysmíval se, podváděl… Neříkám, že když nás někdo podvádí, máme právo mu to oplatit, to ne. Tolik jsem potřebovala pochopení, emoce, aspoň iluzi lásky, že jsem se otevřela a vyslala signál do vesmíru. 

Pamatujete ICQ? (Pro mladší ročníky - něco jako Skype, Messenger či WhatsApp.) Napadlo mě zadat si do vyhledávání křestní jméno mého tehdy oblíbeného hudebního interpreta, říkejme mu Franta. Výsledky vyhledávání vyhodily pár jmen, některé i s příjmením nebo se zkratkou, či v různých kombinacím. Tak jsem napsala vágní zprávu (něco jako “Jsi opravdu ten, za koho se vydáváš?”) všem třem. 

ICQ - messenger z minulého století

Po pár dnech se z počítače ozvalo (známé) O - OU! (Kdo nezažil, nepochopí. Kdo zažil, tak ten zvuk má přesně teď v uchu, minimálně do zítřejšího večera.) Týpek psal, že je to on,Franta, a že ho zajímá, jak že jsem ho našla?! Taky ho zajímalo, jak vypadám a vůbec, co jsem zač, když jsem ho “dokázala najít”. Hm.

Moc jsem mu nevěřila a nepřikládala jsem té komunikace velký význam. Psal. Psal pořád. Že skládá nové věci. Že tamtím veršem měl na mysli tohle a tamto. Že se rozvádí. Že by se rád viděl… Řekla jsem si, podvodníčku, to by se ti líbilo, nalákat mě na hvězdu a pak přijde na rande někdo úplně jiný! Trvalo to tak dva týdny. Přesvědčování, poznávání, povídání o  mnohém, komplimenty, jak jsem chápavá a ryzí a samostatná a jiná než ty řvoucí fanynky pod pódiem a podlejzající pásku do backstage po koncertě. Říkal, že mě obdivuje, jak jsem chytrá, empatická, vtipná… Pak mi to teda už nedalo, navrhla jsem telefonát, dala číslo. 

Nokia 6230 okamžitě zazvonila 🙂

Zvedla jsem to trochu zvědavá a řekla “Prosím?” tónem “dost na háku, páč to je stejně někdo jinej”... 

Ježišikristepanebože, oumajgad!!! Byl to ON!!! ON mi volal! Chtělo se mi křičet zplna hrdla, že mluvím s hvězdou, on ví, jak se jmenuju a panebože volá mi!

Místo toho se mi nevím jak povedlo tvářit se, že mi to je doooost jedno, mluvit pomalu, trošku znuděně a na jeho naléhání k setkání s odmítavým despektem. (Jako že nechci zapadnout do stáda oveček předemnou, a tak.) 

Fungovalo to neuvěřitelně. 

Volával skoro každé ráno, když jsem šla do práce. Když jsem jezdila na služebku do centrály mého zaměstnavatele, tenkrát 2 hodiny busem, povídali jsme si o životě, řešili vztahy, zprava, zleva… Párkrát mi pomohl, když jsme se nějak zhádali se studentíkem, potřebovala jsem to pustit ven, poslouchal mě. Trvalo to možná 2 týdny, nenaléhal, ale jak jsme se stávali bližšími, viděla jsem v něm to pochopení, co mi chybělo.

To jsem se zas zasnila!

Setkali jsme se. Vyzvedával mě v práci, kolegyně ho viděly z okna a říkaly “Holky, holky, pojďte se podívat, támhle stojí… Ferda!” Holky běžely. Já si sbalila saky-paky, řekla holkám “Čau zítra!” a šla. Ferda mě před zraky holek políbil a předal květinu původně schovanou za zády a šlo se.

Kavárna, papparazzi (chvilku jsme si přeměřovali, kdo z nás bude mít větší průser, když se zítra v bulváru objeví naše společná fotka, jak nastupujeme do jeho Pajera), jiná kavárna, líbačka v autě, pozvání na čaj k němu domů.

Voněl, chutnal. Celé to bylo strašně sexy! Nevěra par excellence. Zahnula jsem nebezpečnému manipulátorovi a s Ferdou! Neuvěřitelný zářez.

A pak zas. A zas. A znova. Trvalo to pár (málo!) měsíců, spíš jen necelé tři… A pak se asi objevila jiná “jiná”. Dodnes mám Ferdovo číslo v telefonu, ale už přes 12 let nevím, jestli funguje. Nezkoušela jsem to. Nechávám si to v hlavě jako jednu z těch hezkejch vzpomínek.

Počtyřicítka 5 - Studentík - outro, a.k.a. kdo žízeň má, ten pije z louží

Pečlivému čtenáři, jenž postupuje Počtyřicítkou chronologicky, jistě neuniklo, že v předchozím díle zaznělo, že vztah se studentíkem neprošel zkouškou ohněm. Rozpadl se po 6 letech, a jak by řekl klasik ústy mé milované Haničky Hegerové, ten člověk mi “zůstal dlužen i trny od růží”.

I přes to, že jsem měla odejít dávno předtím, než jsem odešla, protože jsem někde v kostech tušila ten průšvih, tak můj finální odchod (žádost o rozvod) nebyl impulzivním okamžitým krokem. Pokoušela jsem se na tom vztahu pracovat, mluvit o něm s ním, psí kusy. Ale jak do dubu! To, čeho se mi dostávalo při snaze něco řešit, bylo podmiňováíní - “Když bude dost sexu, tak se k tobě budu chovat hezky.” nebo “Když budeš dělat, co ti řeknu, budu uvažovat o tom, co jsi mi řekla.” a nebo taky “Musíš mi slíbit, že uděláš maximum pro to, abys do sebe dostala celou mojí ruku.” či “Pokud nezvládneš, co se od tebe očekává, nestojíš za to, abych se snažil vyjít ti vstříc.”

V tomto kontextu mi dneska přijde až úsměvné číst, co jsem mu tehdy psala. Posuďte sami:  “Ttulení se a vzájemné pochopení pro mne znamená víc, nez bohapusté vyšukání mozku z těla.” Myslíte, že to pochopil? 

Když se situace v našem soužití vyhrotila extrémě, zašli jsme za odborníkem. Ikdyž, i to mělo mnoho argumentů "proč ne".

Třeba, že je to cizí člověk... Jak nám může pomoct, když nás nezná? Za kým bude stát, když de facto nemůže stát ani za jedním? A nebo proto, že je to prostě drahé... A to si přece my, vědec a matka na mateřské dovolené, dovolit rozhodně nemůžeme! Přišel spásný návrh: "Co kdyby nás takto vyslechla moje /=jeho/ kamarádka?"

A já jsem (byla!!!)  duše otevřená. Duše naivní. Duše přizpůsobivá. A hlavně duše, která chce mít klid... Mea culpa, souhlasila jsem. Prozřetelnost nebo snad něco podobně neuchopitelného nás z této pekelné stezky odvedlo pryč. A opravdu jsme kontaktovali odborníka.

ZADÁNÍ - SITUACE:

Žena chce rozvod. Má spoustu výhrad a není spokojená s úrovní komunikace, otcovstvím muže, sexuálními nároky, manipulacemi, překrucováním dat a fakt, vydávání názorů muže za "objektivní pravdy"... Má toho dost. Nevidí cestu, jak to řešit. Pohár už přetekl. Řešit to nechce. Vyřešila to v sobě, je s tím hotová. Uvědomuje si, že možná jde o krok impulzivní, vidí to však jako jedinou cestu.

Muž ukecal ženu na 3měsíční "zkušební lhůtu", kdy nebudou nic řešit a během které ji má přesvědčit že stojí za to ve vztahu (6 let, jedno dítě) pokračovat. Muž se nechce rozvádět. Chce problémy řešit. Muž udělá cokoliv, aby o ženu nepřišel - žena se po uplynutí "zkušební doby" má rozhodnout, jak to bude dál.

FORMA: 5 a 5 hodin každý zvlášť, poté případná společná sezení

VÝVOJ:

Muž po první hodině: "Už nelpím tolik na tom vztahu."

Muž po druhé hodině: "Pochopil jsem, že já se budu také rozhodovat."

Žena po první a druhé hodině: "Jsem pevně rozhodnutá se rozejít. Ale aby to rozhodnutí bylo kvalifikované, potřebuju všechny informace - zjistíme, jestli opravdu není na čem stavět, buď to nenajdeme, a nebo najdeme a tou cestou půjdeme..." /Rozum říká, že není rozumné se rozvádět./

Muž po třetí hodině: "Pokud nezměníš to, to, to, to, to a to, nebudeme spolu."

Žena po třetí hodině: "Chtěla bych, aby jsme to dokázali narovnat. Nejsem toho teď schopna, cítím hněv a křivdu, ale připouštím, že někde cesta je. Chtěla bych ji najít."

Čtvrtá hodina nebyla. Nicméně, "zkušební doba" byla ukončena - muž naléhal na řešení problémů mezi 3.a 4. hodinou a žena toho bohužel stále měla zuby plné. Fajn, tak rozvod. Chtěls to řešit, tak tady je řešení. Jiného teď schopna nejsem. Potřebovala bych tvojí trpělivost, nemám ji, končím.

A tak skončil příběh manipulátora a jeho oběti. Teda, myslela jsem si to… tímto ten příběh vlastně začal. Psal se rok 2010 a dalších víc než 10 let pokračoval - manipulátor svoji oběť jen tak nevydá….

Počtyřicítka 4 - Studentík

Psal se rok 2004, bylo mi 26 a jak jsme si řekli posledně, někde z hlubin internetu se do mého tehdy nudného života vkradl studentík.

A víte, jak se to stalo? Znáte to, snažíte se postarat se o sebe, o rodinu, o vše potřebné. Žena, starší z páru, atraktivní, soběstačná, nezávislá… a pak rovnýma nohama do průseru. Partner jaksi přestával stačit, nestíhal vaše životní tempo, nestíhal vaše myšlenky, touhy. Tak si odskočíte na chat (dneska je to přece úplně normální) a trošku si zpestříte život. Najednou se vám zpestření nějak vymkne spod kontroly a jste v tom až po uši. Že to znáte? Nic neobvyklého dneska, co? Tak se rozejdeme, ne? I tak se stalo. Šla jsem za hlasem z internetu…

Nějakou dobu si říkáte, že takhle to mělo být a jste spokojeni s tím, co máte, co plánujete a jak žijete svůj nový život. Konečně se zdá, že je vše, jak má být a už není potřeba za ničím se honit, nic řešit - konečně, hotovo, uf! Máte spořádaný život opepřený obsahem chatové diskuse, která vás přivedla až sem a začínáte pracovat na rodině - protože to jste vždy chtěli. 

Stěhování, nová práce, pes, rekonstrukce, kočka, ruská trojka, těhotnění, ruská trojka, anální sex, porod, děťátko, chůva, práce, žádný sex, neshody, hádky, sem-tam sex, druhá kočka, chůva, práce, projekty, hádky, oslava prvních narozenin, hádky, víno, kolotoč...

Znáte to?

Vše vypadalo, že má takto být, že je vše v pořádku... A najednou, vše jinak. Partner bojuje s dítětem. Rodina v hajzlu. Sexu málo (teda, ne že by jste na nějaký měli po celodenní šichtě s dítětem chuť). Žádná idyla na téma "Takto to prostě má být" se nekoná. Vidíte, že je něco/všechno špatně. Ale, co dělat?

Stane se z vás skeptik.

I já se jím stala. A nejenom tím. Nejvíc ze všeho jsem si v tomhletom divném kolotoči uvědomovala, že jsem někým, kým bych nebyla, kdybych byla sama sebou. A bohužel jsem nebyla. Nechala jsem si tímto nabubřelým studentíkem ukrást to nejcennější, sebe. A když mi to došlo, už bylo pozdě!

Byla jsem v koutě a nemohla jsem se hnout. Ovládal mě vzrůstem zakrslý a egem nabobtnaný manipulátor. Vše bylo podle něj, dokonce i to, co říkal, že “nechce, abych dělala kvůli němu… že chce, abych to dělala kvůli sobě… že teprve potom to bude pro něj mít cenu…”. A já to tak začala dělat. Mechanicky, automaticky. A doufala jsem, že se dostaví klid, úleva, povolení tlaku… A ono ne! Nic se nedostavilo. Za 7 bolestivých let to bylo pořád horší a horší - jde to vůbec? You bet your ass, že jde.

Abychom ten příběh zbytečně nedramatizovali a mohli se dostat dál k zajímavějším a veselejším odrážkám - uděláme to rychle:

Studentík byl ultra mamánek - závislý na ocenění, jako dítě nemilován, v dospělosti se pořád dotahující na svého staršího bratra, který byl cynickou matkou glorifikován a opěvován při každé možné příležitosti.
Neoplýval genialitou ale pílí a disciplinovaností se vyprofiloval v milovníka exaktních věd a popírače jakýchkoliv měkkých dovedností, včetně umění empatie. Jeho emoční inteligence nezvedla jeho mírně nadprůměrný inteligenční kvocient ani o píď. Jeho emoční inteligence neexistovala.

Nejlépe za všeho vládl uměním argumentace. A když mu (náhodou) argumenty došly, prostě byl tak sveřepý, že bez slitování vyhučel oběti jeho slovních průjmů a blitků díru do hlavy. Každá oběť po hodinách, dnech, týdnech, měsících (záleželo na tématu) hučení povolila a odkývala vše, jen aby už to skončilo! A do bylo de facto stvrzení smlouvy s ďáblem. (A tak jak to je v pohádkách, mnohokrát potom jsem velmi litovala, že jsem se s ním kdy zapletla.)

Vydělával tužku, byl závislý na pornu a na ujetých sexuálních praktikách. Nezáleželo mu na nikom a na ničem, jen na něm samotném a na to, aby on měl všeho dostatek. Šel přes mrtvoly, vlastně skoro doslova. A já neměla ani dost sil ani dost sebevědomí, abych ho dostatečně razantně zastavila.

Tehdy jsem si zvolila cestu mít s tímto člověkem dítě. Nebudu vás napínat - ten vztah tehdy zkoušku ohněm, tedy dítětem, (díky Bohu!) nezvládl. Denno denně jsem byla stavěna před konfrontaci, koho miluju víc a koho BYCH MĚLA milovat víc - zdali naše dítě nebo jeho.

Odmítla jsem zapírat lásku k dítěti, které jsem chtěné porodila. Až mateřský pud mi pomohl k záchraně z tohoto zničujícího svazku. A já upřednostnila sebe a naše dítě před psychopatickým deviantem. (Dlouho jsem se na sebe zlobila, že mi to trvalo dlouho. Dneska se oceňuju za to, že jsem to zvládla!)

Počtyřicítka 3 - Studentík - intro

Než se dostaneme ke Studentíkovi, kterýžto následuje v pořadí odrážek hned za Kolegou, musíme si shrnout reálie. 

Psal se rok 2000, bylo mi 22 a po facce mezi moje mladé a naivní oči, kterou jsem dostala od Kolegy větou “Já tě nikdy nemiloval, to všechno ty…”, a po tom, co jsem se po velkém trápení s memorováním rozhodla na vejšku se po pěti letech definitivně vykašlat, nabraly věci vcelku rychlý spád. Internet byl na vzestupu :-), což zní velmi prehistoricky, ale bylo to tak, a netrvalo dlouho, odstěhovala jsem se ze společného bytu od Kolegy a postupně jsem se otevřela randění s lidmi. Tedy, s muži (převážně). Tedy, v tom věku spíš s mladíky mého věku.

Párkrát jsem zašla na kafe s blonďákem s vysokými kouty, velmi chytrým a velmi málo empatickým ajťákem. Dobře se s ním povídalo, ale nemělo to šťávu.

Větší grády mělo rande naslepo s klukem, o kterém neřeknu nic, jen to, že seděl vedle mě na baru a když si mezi nás sedl Švýcar ne nepodobný Keanu Reevesovi, odsunul se pokorně ke stolu opodál, dopil brčkem limonádu a nenápadně se vytratil.

Švýcar Mark, byl finančník, což v té době mohlo být cokoliv mezi finančním poradcem a burzovním bohem. Kousnul mě do rtu už při představování. A lhala bych, kdybych neřekla, že tím získal mojí pozornost.

S obočím nahoře jsem vyslechla jeho “Pojď, jdeme na hotel!” a velmi důrazně se ohradila, že nejsem žádná hej nebo počkej či lehká děva a že teda rozhodně jdeme ke mně domů! Ještě bych někde našla jeho vizitku, dokonce ho mám snad i ve spojeních na LinkedIn 😀

No a pak to přišlo. Náhoda jako blbec. Začetla jsem se do hrozně bolavé básně, nechala na fóru nějaký komentář o tom, jak autorovi rozumím. Tím to v tu chvíli pro mě bylo vyřízené. Ovšem nečekala jsem, že se autor ozve. Ozval. Setkali jsme se. Na břehu řeky, v centru města, u pontonu, bylo jaro. Jmenoval se hezky, měl neuvěřitelně světle modré oči, velký nos a byl ostentativně smutný a nešťastný. A svůj smutek z nepovedeného manželství zaháněl vodkou. Bylo to tam hned, láska jak od Michalkova, akorát on nebyl lazebník, ale programátor. Ženatý programátor. Nerozhodný programátor. Chtěl odejít od ženy. A za týden nechtěl. Byla jsem mu vrbou, spřízněnou duší, kamarádem, milenkou, chvíli budoucností a pak zdrojem jeho smutku. Trvalo to půl roku a nejpřesněji to vystihuje spojení “kam vítr, tam plášť”. Byla jsem chvílemi na obláčku a chvílemi v úplné tmě. Zažila jsem mnoho předtím a mnoho potom, ale tohle byl jeden z nejvíc vyčerpávajících vztahů. Tak moc jsem ho milovala a tak moc mi ubližoval…

Utekla jsem. S brekem, ale daleko. Do jiné země.

Někde po cestě jsem potkala postavičku, s kterou jsem prožila další 4 roky. Bydleli jsme spolu ve sdíleném bytě s dalšími dvěma páry v největším městě široko daleko. Během půl roku se z toho stal “vážný vztah”, po roce jsme se přestěhovali do vlastního (pronájmu) a žili krásný každodenní život. On seděl u počítače, programoval (ano, další programátor!), a já seděla u televize, u nějakého tvoření, u vaření. A o víkendu party do plnejch s bývalými spolubydlícími. Psal se rok 2004, bylo mi 26 a přišlo mi, že se nechci nudit a stagnovat na místě. Roupy, řekl by někdo. A měl by pravdu. 

Opět přišel na řadu internet a já nečekala dlouho a objevil se chytrý, ambiciózní, místní, vehementní… Studentík.

Počtyřicítka 2 - Kolega

Počtyřicítka se narodila. Napsala první příspěvek. Tedy, spíš výkřik. Ale ten kupodivu sklidil jakýsi lokální úspěch, uvolnil přetlak a kamarádky (které z pochopitelných důvodů zde jmenovat nemohu) říkaly, “hm, ty umíš psát” a “chci vědět, jak to bude pokračovat”.

Tak jsem si řekla, že je nemůžu zklamat.

Udička, která byla nahozena, byla: o které z dříve popsaných odrážek chcete vědět víc? Kdosi se doptával na zelenookého metalistu, ale ten, přátelé, je epizodním (sic důležitým) hercem a navíc v chronologii až někde hodně daleko.

metalista
Zdroj: Pexels.com

Tak jsem se rozhodla přistoupit k bližšímu určování odrážek systematicky: v souladu s plynutím času. To znamená, že přeskočíme neodrážkované dětské a pubertální lásky a přejdeme rovnou k (vážné!) věci: Píše se rok 1997, vysokoškolská kolej a příslušné studium mi nepřináší takové uspokojení, jak jsem o tom snila. Chtěla jsem být učitelkou - od prvního momentu, co vkročila na gymplu do třídy moje skvělá učitelka angličtiny. Byla úžasná. Zkrátím to, boží motivace, peďák, zápočty a zkoušky na menší zádrhele s nevelkou snahou, levou zadní, k tomu kolej a k ní náležící život, pařba, sem-tam přednášky, pařby… Pařby! Noví lidi, mladí lidi, a všichni tak zajímaví! To byl (a je) můj asi docela velký problém, že mě lidi zajímají a mám chuť je zkoumat. A někdy se to prostě (statisticky) vymkne z rukou.

První odrážkou ze seznamu tedy byl kolega, který nejvíc ze všeho se uměl hezky vézt a vezl se spokojeně a rád 4 roky, které uzavřel větou “já tě nikdy nemiloval, to všechno ty…”

Objevil se nenápadně. Na koleji, o 3 pokoje vedle bydlela holka, která si čas od času posteskla, že nemá soukromí, protože před časem k ní (do pokoje 4x6m pro 2 osoby, obydleného 3 holkami) přijel na návštěvu její bratr. Bratr pracoval, vydělával, jen zrovna mu skončil vztah a nájem a NEŽ si najde něco jiného, chvíli u ní zůstane. (Neptal se na její názor.) Přenechala mu svojí postel a sama chodila často přespávat k příteli. A když ne, tak jsme se nějak všichni poskládali, na patře… A takhle nějak to asi začalo. Nepamatuju si to přesně, protože ten člověk nebyl “jako Tom Cruise” nebo “úplně obyčejný ale boží” nebo “něco mě k němu tahá”. Prostě najednou byl.

Přespal u mě poprvé v rámci zmíněného poskládaní se na patře (a myslím, že se ani nic intimního neodehrálo) a tím se prostě začaly počítat dny, týdny, měsíce, roky. Extrémně hubený mladý muž s výrazným ohryzkem a ostře řezanou dolní čelistí a rychle rostoucími vousy (takže dvě hodiny po oholení jeho obličej vypadal jako Popelka, umouněný od popela), vtipný a pohotový. Neměl přátele, v práci trávil téměř veškerý čas. Velmi rychle se stal součástí mého života. Moje spolubydlící z koleje se odstěhovala (neoficiálně) k příteli, a netrvalo dlouho (rozuměj, trvalo to jen pár hodin) a týpek byl nastoupený s kufrem, cestovní taškou a zubním kartáčkem u dveří. Takže co s volnou postelí? To je přece jasné!

Detaily nemám. Snažila jsem se je dolovat v paměti, ale už to nešlo, bylo to dávno - co však bylo důležité, pracoval ve vzdělávací firmě. A hodil mi laso - potřebovali pomoct s interním časopisem a PRkem. Pro mě, stabilního přispěvatele a člena redakčních rad studentských plátků nabídka, která se neodmítá. Podepsala jsem pracovní smlouvu a vrhla jsem se do toho naplno. Časopis, články, tiskové zprávy, eventy, PR přednášky.

Byla jsem mladá a měla jsem kompetence, skvělý plat a mega prostor k seberealizaci. Práce mě úplně pohltila. Lidi ve firmě byli skvělí, ochotní a upřímní, podporující. Trávila jsem v práci a prací postupně víc a víc času. Nějak nezbýval čas na školu. Sem-tam jsem musela dodat vyučujícím něco navíc, sem-tam jsem si zopakovala nějaký test, nebo někoho uprosila o náhradní termín, často si sypala popel na hlavu za nesplněná zadání. Pořád to ale nějak šlo. Ve firmě měli různá pravidla, ale kde pravidla nejsou, že? Musela jsem chodit na spoustu školení a různých tréninků, abych rostla, posouvala se. Práce bylo hodně, peněz vlastně taky a mě to strašně moc bavilo. Najednou se z mého života vytratila škola (jeden pokus o opakování ročníku, pátého!, jsem dala, ale pak už nic), kolej (našli jsme si pronájem), přátelé (nebyl čas, byla jsem tak busy!), rodina (stejně mě jen stahovali dolů a vraceli do minulosti)... Měla jsem jen firmu.

Zvýšili mi plat a dali novou kancelář. Jo a přítel, málem bych zapomněla. Přítel, kolega. Ten seděl v kanceláři o patro níž, přes den jsme spolu mluvili striktně firemním tónem, psali si pracovní vzkazy v přesně předepsané formě, a když jsme posledním busem odjížděli domů, mluvili jsme jen o práci a klientech. S firmou jsme jezdili na víkendy, silvestry, letní dovolenou… Jiný než firemní život si nepamatuju, nevzpomínám si na žádný sex, na žádné tulení - že by nebylo? Nebo že bych si z těch 4 let nic nepamatovala? Čas od času se ve firmě objevili kolegové ze zahraničí, a všichni jsme se k nim chovali jako by měli gloriolu nad hlavou. A když jsem se soustředila a dívala se správně, i jsem ji viděla.

Někdy zaznělo, že firma je “sekta”, ale to jen od cizích, od těch, co tomu vůbec nerozuměli. Firma i na takovéto řeči měla postupy. A nejúčinnější bylo s takovými lidmi, co říkají tyto nepravdy, přerušit kontakt úplně - a je jedno, jestli je to váš bratr nebo kamarádka z dětství. Prostě nás takoví lidé jen brzdili při naší cestě nahoru, za svobodou. Někdy jsme s přítelem ve firmě přespávali. Bylo před rokem 2000 a ve firmě byl internet. Jinde ne. Hráli jsme s kolegy různé hry po síti, bavili jsme se, byli jsme svobodní!!!

Sekta.

4 roky mi trvalo, než jsem si připustila, že žiju ve vztahu, který je prázdný. Necítila jsem nic. Když jsem se chtěla rozejít, přítel mi řekl, že to musíme říct nejdřív šéfovi, aby se to zvládlo a nedestabilizovalo to firmu. I tak jsme učinili. Prošli jsme procesem vzájemných přiznání a etických cvičení, abychom mohli od sebe dle firemních pravidel. Během toho přítel řekl větu, která mi rezonuje v uších dodnes: “Já tě nikdy nemiloval, to všechno ty…” A vlastně to tak bylo. Nedělal pro mě nic víc, než pro kohokoliv jiného, byla jsem spolubydlící a kolegyně a spolucestující s (asi) výhodami (o těch intimnostech jsem už mluvila).

To nebyla facka, to byla pěst mezi moje mladé a naivní oči. Už tenkrát jsem se měla podívat na ty moje vzorce, které mě dovedly až sem. Neudělala jsem to.

A taky proto budete příště číst o další odrážce… 🙂 Už teď se můžete těšit.

Počtyřicítka 1 - Give me a reason to love you...

Nikdy jsem neměla ambici psát. Tedy… no. Vlastně měla. A vždy jsem vysrabila, nechala to být a řekla si, kdo by asi jako rád četl, že já normální (?) obyčejná (?) ženská po čtyřicítce, se potýkám s tím, s čím se potýká mnoho jiných počtyřicítek. Moje trable nejsou horší či lepší než trable těch ostatních, jsou však tuze výživné. Kdo z vás to má? Ať hodí kamenem ten, kdo ano.

Minule jsem si do auta vzala tisíc let staré cédo. Tisíc let, rozuměj, vlastní kompilaci “automusic vol. 3” z roku asi tak 2006. Jako vážně? 16 let? To jsem byla mladá, hubenější, bezdětná a právě se řítící do průseru, o kterém jsem tehdy netušila, že by mohl nastat. (Ale o něm to dnes nebude.)
No a na tom cédu, mnoho let netočeném, se na 3m2 rozezněla Glory Box od Portishead. Kousek z roku 1994, který mě tehdy - zřejmě - fascinoval. To “minule” bylo před asi 3 týdny. A od té doby jedu tenhle kousek skoro pořád dokola… (Schválně, dejte si ho celý...)
...Give me a reason to love you
Give me a reason to be a woman
I just want to be a woman...

auto music
V autě hrálo tisíc let staré cédo

Nevěřím na náhody. Tenhle kousek si řekl o mojí pozornost, teď, zrovna teď. Když jsem ve fázi odhazování starých zátěží, toho, co mi nepatří a toho, co mě táhne dolů… Jakýmsi ASI nedopatřením se mi do této kategorie připletl manžel. Ooops, řekla by Britney. Ne já. Já bych řekla, že to asi omylem. Nebo, hm, zajímavá úvaha. Nebo, do prdele…. průser.
Jsem žena, ale na cestě k sobě. Bývala jsem žena, co “ale já mám víc testosteronu než ledajaký muž!” a “ženský kolektiv je slepičárna”... Jsem hustá. Drsná. Nejsem typická žena. Chlapi se mě bojí. A potřebuju takového chlapa, co se mě nebude bát! A čím víc jsem se vymezovala, tím víc to za mnou šlo. Hustí/chytří/krásní/výjimeční (dosaď si, co chceš) chlapi, co se nechávali rádi živit:

Portishead: Glory Box

Sex v maloměstě... někdy bez sexu

Předjaří. Už to na mě jde, příval energie, romantické choutky. Nebo taky chtíč. Příroda ještě spí, ale já se probouzím. Spala jsem posledních pár let. Sama (skoro vždycky). V manželství. To skončilo a s ním i zimní spánek co se týče vztahů a sexu. Takže randím….a tak, znáte to. Má to i komické aspekty (pokud si umíte dělat legraci sami ze sebe), už jsem zapomněla. …něco jako Sex ve městě, akorát 40 plus. A místy teda bez sexu. A není to úplně vždycky ve městě. Nicméně! Stejně jako Carrie jsem nikdy nepřestala věřit v lásku. Jako Charlotte jsem nikdy nepřestala věřit ve vztahy. Jako Miranda jsem sarkastická. A jako Samantha (pozor, teď to přijde!)…dělám PR! Značkové oblečení ani značkoví muži mě berou spíše okrajově, ale zdravé míře povrchnosti se nebráním. Ani míchanýmu pití. A rozhodně je to dost prča. A když na konci (seriálu, ne života) nebude nová láska, tak budou třeba nová přátelství. Považuju za velmi důležité mít někoho, s kým můžu odjet na svatební cestu, když ženich zrovna nemůže. Ale samozřejmě doufám, že to nebude moc dlouhé (seriál, ne život) a bude to mít šťastný konec (seriál i život). Protože o to tu jde. Jedna láska skončila. Už je to dávno. A možná někdy může přijít další. Chci úplně normální běžný věci – lásku až za hrob, nejlepšího přítele, dospělý vztah, otevřenost a komunikaci, splynutí duší, vkusnou dávku romantiky a naprosto nemravné množství sexu👻. Někoho, s kým to všechno lze doopravdy prožít a sdílet. Pořadí důležitosti je takto, ale klidně to může začít od konce. A nezapomenout do toho jít s odvahou, vlídně, laskavě vůči všem zúčastněným, s lehkostí, hravostí a humorem.

Sex v maloměstě - Tak tohle jsem ještě nezažila!

Poznala jsem muže, který se na začátku jevil jako heterosexuální svatý grál (půjčeno od Mirandy), rozuměj milý, laskavý, inteligentní, vtipný, schopný, ochotný, vstřícný, komunikativní, zdvořilý, dvorný, dospělý (!) a navrch pohledný a sexy. Jisker plný dům. A postupem času se mi před očima měnil v člověka, o němž by se dalo říct, že je toxický. A fakt se Vám z něj dělá fyzicky špatně, doslova.A ano, já vím, že se to děje. Ale pro mě je to nová zkušenost. Zajímavá. Poučná. A trochu mrazivá. A ne, změny v chování nebyly vázány na milníky typu „byl sex/nebyl sex“. Na začátku jsem byla „úžasná a strašně mě bavíš“ (to cituju a ještě dost redukuju), pak to přešlo z „houska na krámě“, přes „houska na krámě a prošlá“ do „houska na krámě, prošlá a plesnivá“ (to necituju, tak jsem se cítila). A k tomu se drahoušek už ve fázi, kdy jsem toho měla plné zuby (a muselo mi to koukat z očí a snad i lézt ušima), vyjádřil, že já mu jako ležím na rohožce a on mě denně blahosklonně překračuje. Nějak nám zaignoroval fakt, že ten, kdo se ozývá (ač čím dál méně často) je on, nikoliv já. To celé během pár týdnů.Tak jsem to odstřihla – mentálně, emocionálně. Aniž bych mu cokoliv říkala, mám podezření, že nemluvím jazykem jeho kmene. Mluvila jsem, dokud jsme si povídali, dokud jsme se k sobě chovali vlídně a přátelsky. A mluvila jsem ještě i ve fázi, kdy už byl chladný, odměřený, arogantní, povýšený a silně zaměřený na to, co je špatně (u mě, u něj je vždy vše v pořádku, protože on je ok a my všichni jsme debil). Ale to už jsem si u toho mluvení říkala i: „Co se to do prdele děje a co tady dělá moje matka s vousama!???“ Teď už nemluvím. Nemyslím na něj. Najednou se můžu soustředit na práci (což je pro samoživitelku výhra, věřte mi) a mám spoustu nápadů. Je mi to trochu líto (už dlouho se mi nikdo nelíbil tak nějak komplexně), ještě nějakou chvíli asi bude, ale je to úúúúleva! A jsem na sebe pyšná, zůstala jsem kompletní a bez kocoviny....a jedeme dál.

Sex v maloměstě - Tomu neuvěříte!

Tak bacha, začíná se nám to zvrhávat. Vypadá to, že nežiju takový život, o jakém sním, nýbrž takový, o jakém se dobře píše! Nejen, že namotávám typy, kteří mi sice poskytují spoustu materiálu pro blog, ale málo skutečného potěšení. Zatím! Teď ještě tohle!!! V níže připojeném příspěvku jsem zmiňovala pana uhlazeného, který mě oslovil v restauraci a vzal si moje telefonní číslo. Pár zpráv, jeden hovor a jinak nebylo nic, už jsme se neviděli. Se mi nechtělo a pak jsem skoro zapomněla, že existuje. Na 8 měsíců. Až do včerejška.Pracuju ve veeeeelkém baráku ve velkoměstě. A sedím si v zasedačce na schůzce– tudíž na dveřích není moje jméno a běžně se tam nevyskytuju, spíš sporadicky. Najednou někdo zaklepe, vstoupí do dveří a zeptá se, kde je kancelář č.XX. Celé to trvalo asi 5 vteřin a mě hlavou proběhlo „pohlednej a dobře oblečenej, ten tady nepracuje…ale už jsem ho někde viděla“. Schůzka nerušeně pokračuje. Do cca 5 minut byl dotyčný zpět.On (ťuk, ťuk): „Promiňte, vy tady školíte?“Já (normálně jsem výmluvná, ale došla mi slova, zato mi začal docházet kontext a cítila jsem, jak rudnu a koktám): „Ano.“ On (šibalský úsměv): „A mohl bych si Vás taky objednat? Dáte mi na sebe kontakt?“Já (Tvl, to je ten týpek z restaurace!? Jsem si dneska omylem zobla něco lepšího než magnesko!???) : „….ale vy ho máte, že ano?“(Ano, obvykle se umím vyjádřit i obratněji, ale myslela jsem ten kontakt, aby bylo jasno.)

Byl to prosím pěkně pan uhlazený. Opravdu tam nepracuje, vyskytuje se tam ještě méně často než já ve zmíněné zasedačce a pravděpodobnost, že na sebe tímto způsobem narazíme byla a zůstává mizivá. Ale stačilo to.Co dodat? Měla jsem dost potíže se soustředit na jednání, a to mě ten pán v létě nijak neuchvátil. A samozřejmě Vás budu informovat o pokračování, zítra jdeme na kafe.

Milý ŽIVOTE, děkuji, ale materiálu na psaní už mám plnou hlavu, neb je na všech frontách mým dobrým zvykem nevystřílet všechny patrony najednou. Teď bych prosila něco zábavného a nenáročného (na psychiku, fyzicky toho zvládnu furt dost).... a nebo klidně jen chvíli klid na práci!

Sex v maloměstě - Mlčeti zlato...no jak kdy

Chlap, který každé „psaní si“ končí tím, že některou zprávu nechá bez odpovědi…prostě jen tak konverzujeme, případně flirtujeme, atmosféra se nemění, někdy to bývá i sranda a pak bum a nic.

Nejdřív to neřeším, sama nejsem otrokem mobilu a pravidelný digitální detox považuju za nutnou součást psychohygieny. Jenže ono se to stalo do očí bijícím pravidlem. X-krát jsem si řekla: „Aha, tak fajn, nechám to být, ten už se nejspíš neozve a tohle oželím fakt snadno.“ Jenže se on se vždycky znova ozve. A vždycky břinkne na tu správnou strunu. V pořádku, jsem dospělá, sama se rozhoduju, zda a jak zareaguju. Takže si píšeme, v pozvolném tempu „píšu, kdy chci a můžu, ty odpovídáš, kdy chceš a můžeš“ a je to pohoda. Která skončí vždycky úplně stejně. Moje zpráva zůstane nezodpovězená.Hlavu si s tím příliš nelámu, ale rozuměla bych tomu ráda! Vždycky přece můžu napsat přinejmenším „jdu dělat něco jiného, čau“. Nebo jenom „tak čau“. Vážně se někdo bojí, že „dobrou noc“ by bylo příliš zavazující poté, co jste si zcela nezávazně olizovali genitálie!????Mohla bych to analyzovat do úplného roztrhání těla, ale to by mi bylo trošku na hovno. Zkoušela jsem to vlídně a přátelsky zmínit a bylo mi to na totéž. Rozhodně nechci hrát infantilní hry „jak ty mě, tak já tobě“. Ale dobře mi v tom není. Mám pocit, jako kdybych se horko těžko, s odřenýma ušima a stokrát zhojenýma frakturkama na srdci dohrabala k vztahové maturitě a teď mě někdo chtěl narvat zase zpátky na základku. A pro jistotu na první stupeň.

Tak co s tím teda? Pokud se příště ozve, vidím jedinou možnost: „Ahoj milý XY, to je milé, že píšeš. Předpokládám, že jakmile se chytnu, zase mi na jednu z mých zpráv neodpovíš. Není mi to příjemné. Abych s tebou mohla i úplně nezávazně flirtovat, nebo se občas vyspat, potřebuju se uvolnit. Abych se mohla uvolnit, potřebuju k tobě mít důvěru. Abych k tobě mohla mít důvěru, musím cítit, že mě respektuješ. A to mi u tebe chybí. Takže ti přeju krásný den a jdu dělat něco jiného, čau!😘

Sex v maloměstě - Vyhýbavý typ

Jednoho příslušníka tohoto druhu jsem před časem poznala. Někdy je tak úžasný, že si z něj opakovaně sedám na zadek. A už jsem si i lehla na záda. A to mu taky šlo, skoro nejlíp ve střední Evropě. Země se zachvěla (dobře, tak střední Evropa), fakt krásně.Jenže vždycky, když se přiblíží, tak se zase rychle stáhne, případně sekne, je chladný, místy arogantní, nebo není vůbec. A hledá si důvody, proč by to nemělo fungovat. A pro pobavení publika si to plete se svobodomyslností. Copak tohle chci???? Jenže pak se přijde ten záchvěv úžasnosti. A tak pořád dokola.

Může to být matoucí, zraňující, demotivující a vyčerpávající. Jenže já už to znám. A taky už vím, že to není to známka toho, že je něco v nepořádku se mnou (nebo s Vámi, protože jich ve volné přírodě běhá víc, a to i mezi ženami). Je to známka nezralosti a strachu z blízkosti a intimity. Před lety jsem prožila něco velmi podobného. Tehdy jsem věřila, že je to osudová láska, aspoň z mé strany. Houby! Mnohem víc to byla umanutost a fatální nedostatek sebeúcty. Když on se cuká, tak to teprve začíná to správné drama se zlomeným srdcem. Dnes už to vidím jako čiré zoufalství (tehdy oba, on dodnes) a touhu postupně a už dávno nahradil soucit – se sebou tehdy a s ním dodnes. A pozor, teď si hačneme... jak se v tom aktuálním tak trochu plácám, otevřou se hroby a ten z minulosti mi po letech zavolá, hledá si zástupné důvody, proč se mnou potřebuje mluvit, protože říct „Rád bych tě viděl.“ je na skoro padesátníka moc dospělé. Zato věty typu „Já miluju jenom tebe. Já si tě stejně jednou vezmu." se mu říkají snadno a přesně ví, kdy to má po mě vrhnout. Polévá mě střídavě horko a zima, nevím, jestli se mám smát, nebo brečet, nebo mít 4 infarkty. Ale ne proto, co říká, ale protože se to děje TEĎ a rozhodně to není náhoda. Hustý, co? Takže se ani neptám, co s nimi, to přece vím...NIC! Jen nádech, výdech a – ukonči nástup a vystup! Oba! Část mě se vzpouzí a rozhodně si chce nechat to vzrušení s aktuálním modelem vyhýbavého muže, skvělý sex (v této souvislosti bych chtěla říct, že nikomu neslibuju, že ten postup dám hned napoprvé!) a pár lichotek vyvážených pořádnou dávkou znejisťujících poznámek. Ale ta část, která se má ráda, cítí, že právě leze do dalšího levelu. Což může i bolet (tak hlavně ať to nezačne svědit, že ano…), ale pak vždycky přijde….no minimálně úleva! A kdyby byla i odměna, tak to nebude vadit.

Sex v maloměstě - Kouzlo nechtěného

Jasně, že jsem věděla, že nejlepší způsob, jak najít lásku (a všechny ty její variace), je ji nehledat. Ale ten zájem o opačné pohlaví tam prostě pořád nějak byl, co si pamatuju, od školky a možná i dřív. Ale jednou to přijít muselo a já se jednoho letního dne dopracovala (a to prosím pěkně doslova) k tomu, že to tam najednou bylo. Teda nebylo! Prostě zmizela ta touha po motýlcích v břiše i erotickém třeštění a já jsem nejen věděla, ale především cítila, že si chci nějaký čas užívat života v tandemu já a moje nové já. Přelezlo to z hlavy do těla. Z myšlenek do pocitů. Jaká úleva!!!Lehký záchvěv tohoto pocitu jsem měla už před 2 lety a byl z toho krásný španělský románek (a o tom zase jindy). Tentokrát to bylo mnohem intenzivnější. A já byla o něco starší…ale přesto, nezamýšlený efekt byl spolehlivý a téměř okamžitý. Chlapi na mě šli jak vosy na med. A mě to bylo jedno. Poprvé v životě mě oslovil muž „na ulici“. Teda v restauraci. To si tak vylezete z toalety a ozve se: „Madam promiňte…“ Takový velmi uhlazený sympaťák, který vypadal, že si odskočil ze světa velkého byznysu sbalit jednu paní v obědové pauze. Madam prominula, ale jinak nic. Tentýž den večer ve vlaku cestou domů moc milý ezo týpek bez bot a roušky. Úplné sluníčko (bez sarkasmu, byl moc milý). Ale mě nějak nerozehřál. Oceňuji, že má život smysl pro humor, ti dva už nemohli být rozdílnější. Jako den a noc. Ale pořád mi to bylo jedno. Já a já jsme navazovaly harmonický láskyplný vztah, ve kterém pro nikoho dalšího nebyl prostor. Zatím ani na návštěvu. A myslela jsem, že to tak zůstane dlouho. Zůstalo…do prvního vánočního večírku...Znáte to? Myslím to kouzlo nechtěného, ne flirty z vánočních večírků.